„Nelíbil... já si přece nezasloužím takové politiky, jaké tahle země má!“ odpověděl kamarád na mou otázku, jak se mu líbit prezidentův novoroční projev, a vrhl na mě svýma pěknýma očima ošklivý vyčítavý pohled. Jako by to snad byla moje vina, že se ve vládě nemůžou domluvit. Neměla jsem v ten moment moc chuť se s ním hádat, ale leží mi to pořád v hlavě.
Zasloužíme se tyhle politiky? Tuhle mezinárodní ostudu? Zatímco se čeští minulí a skoro-současní předsedové vlády nedůstojně tahají o teplé místo u korýtka, Slovinsko vesele mává eurem. Ať si mává, já jím mávat nechci, jsem proti celé té EUhrůze, ale jde o princip.
Opravdu je lepší setrvávat na vrcholu politické špice a hrát kašpárka pro minimálně desetimilionové obecenstvo než sbalit kufry a důstojně, moudře odejít? A pro koho tam ti pánové vlastně jsou, pro sebe snad? Vždyť mají vést národ, hrát prim, mít důvěru...
Kdyby byly volby – tady a teď – koho bych volila? Tuhle otázku řeším už pár dní a pořád je to pro mě rovnice o velké neznámé... no jo, matika nikdy nebyla mou silnou stránkou. Faktem zůstává, že můj volební lístek by pravděpodobně nahradil výkres, na kterém by byl, pěkně barevně ovšem, vyveden kosočtverec s úsečkou uprostřed, jenž by vyjadřoval můj názor na všechny. S geometrií jsem na tom totiž lépe. Jenomže děvče jako já se vulgárně nevyjadřuje, jak mi bylo připomenuto. Takže?
Jsme v podstatě neskutečně pasivní. Mlčíme, když máme mluvit, a mluvíme, když se nás nikdo neptá. Máme pocit bezmoci a rezignujeme („...můj hlas by to stejně nezměnil...“). Máme pocit, že Praha a dění v ní je příliš daleko, že se nás netýká a že to jiní vyřeší za nás. Ale to je omyl, zákony, jež (ne)prochází parlamentem, jsou zákony pro lidi a lidí bezprostředně se týkající. Poslanci jsou naší prodlouženou rukou, poslanci, které jsme si zvolili – my sami. Nikdo jiný. Tedy... ti, co volili. Jen ti mají teď právo kritizovat; není to jako kritika natočeného filmu, protože film neurčuje naši budoucnost; taková kritika jen subjektivně hodnotí jakési dokončené dílo bez možnosti jej změnit. Politika a život státu je never-ending story, v které „endově“ žijeme, ale než náš end přijde, musíme se snažit, aby story byla co nejlepší. Zasloužit se o to, co si podle sebe zasloužíme.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
8 komentářů:
a jaké je podle tebe řešení? koho máš volit, když je tam každý prospěchář a neskutečný ignorant? Komu mám říct, já jsem si tohle nezvolila, táhněte? Podle mě je jediným východiskem všechny nynější "hlavy státu" poslat k šípku a nahradit je jinými,lepšími, zhoršit jim podmínky - jako třeba nižší plat, žádný dobrý auta a krásný byty, aby tam fakt šli jen ti, co o to mají zájem a neláká je jen vidina výhodné pozice...jenže tohle se nikdy nestane, jedině snad, kdyby přišel nějaký velký a mocný diktátor...třeba já :)
Kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti. Kdo chce v politice býti, musí sviní býti... Nahradit všechny politiky čestnými osobami je nemožné. Jediným řešením je - aspoň podle mého oblíbeného profesora - přímá demokracie a odvolatelnost poslanců.
Ale kdybys chtěla být diktátorem Ty, máš mou plnou podporu :o)
Nebo je tu možnost hodit do té volební urny ten Tvůj geometrický návrh... Když nic jiného, tak se dostaneš do Novy, to teď frčí... takové volební skandály.
Ale ne, to víš, dělám jen takovou džuginu, moje idealistické plány by jsi asi zase uzemnila, takže raději budu tiše mlčet.
Co blázníte? Nejsme Sámova říše, která se bez vlády rozpadne. To, že nemáme od června vládu, ale stát stále funguje a ekonomika dokonce nečekaně roste je nejlepším důkazem, že ČR je fungující demokracií a tržní ekonomikou! Ukazuje se, že naše osudy neleži v rukou pár blbečků, kteří neumí, než se pohádat. Znamená to, že stát funguje na jiných lidech, než je Topolánek a Paroubek, ačkoli jejich ega by ráda věřila opaku.
Jo, to je sice pěkný a na tebe nečekaně optimistický výlev, ale mně osobně třeba docela zálěží na tom, kdo mě zastupuje, a jestli je to vůl nebo inteligentní bytost. Jestli ti něco říká pojem kolektivní ostuda, tak to je to, oč mi běží. Třeba.
Jenomže ty zjednodušuješ své zstupitele na jejich mediální, předkamerovou složku. jenže pro reprezentativní funkci státu není tato složka určující. Zastupuje tě prezident, diplomatický sbor... Rozhodně nejsem optimista, ale nezjednodušoval bych reprezentaci státu na mediální přestrelky dvou politiků zakomplexovaných a zablokovaných mezi svými megaambicemi a nemožností je naplnit.
Už zas se cítím jak pako. Díkes, Medvědisko :o) Nic to ale nemění na tom, že ať mě zastupuje kdo chce a kde chce, připadá mi stávající situace mimořádně trapná a taky poněkud demotivující...
mám teď na mysli obyčejné lidi.
Okomentovat