Přemýšlím, co je větší tragédie. Jestli smrt mladého člověka, který se rozhodl vzít si dobrovolně život, nebo smrt mladého člověka, jenž o život přišel nehodou. Taky přemýšlím, jestli vůbec jde porovnávat skutečnosti, na jejichž konci stojí smrt.
V noci umřel můj spolužák ze základky. Nocoval v avii, kde si přitápěl plynovými kamínky, plamen zhasl a plyn se stal vrahem – aspoň tak mi to bylo řečeno, ale v podstatě je úplně jedno, jak to doopravdy bylo. Ať tak či jinak, umřel člověk, který si možná plánoval žít do sta let, který možná toužil objet celý svět, který možná chtěl mít ženu a pět dětí, který možná toužil po úplně obyčejných věcech, jako je přijít večer z práce domů, dát manželce pusu a dívat se u večeře na zprávy.
Nic z toho nestihl.
Kéž jsou mi moje slzy varováním, abych nepromrhala ani minutu svého života.
Žádné komentáře:
Okomentovat