Moje roztoulané myšlenky mě inspirovaly k další anketní otázce.
„Na které místo by ses chtěl/a podívat?“
Dodatkem, který měl povzbudit fantazii odpovídajících, bylo, že tuto otázku lze pojmout jakkoliv.
J.N.: Chtěla bych se podívat na takové místo, kde se lidé neženou jen za penězi, ale jsou schopní se zastavit a zamyslet se nad druhými lidmi, pomáhají lidem – a to nezištně. A proč? Abych konečně viděla šťastné lidi, protože ti, kteří se tady ženou za majetkem, si sice myslí, že jsou šťastní, ale skutečně šťastní nejsou.
P.K.: Kamkoliv, kde bych byla s lidmi, které mám ráda, a dělala věci, které mě baví. A to může být klidně i u nás v paneláku na balkoně.
P.P.: Z míst pozemských bych chtěl navštívit dálný ruský východ a vidět to, o čem jsem tolik četl. Kamčatka, Sibiř, Kolyma... Z míst mimozemských bych chtěl navštívit paralelní vesmír, ve kterém je ze mne šikovný muzikant. Protože absence hudebního sluchu je můj největší současný handicap.
J.M.: Tak já bych se chtěl podívat do New Yorku na Empire State Building pro ten výhled, nebo pod Niagarské vodopády... a u nás nevím, třeba někam, kde je sníh :o)
D.Š.: Chci se podívat tam, kde se mi zalíbí natolik, že už tam budu chtít zůstat na celý život. Konec duchaplnosti :o) Jinak bych chtěla navštívit spoustu míst, na prvním místě Paříž.
L.K.: ...chtěl jsem napsat něco silného, něco hlubokého, něco krásného a s velkou myšlenkou... ale ještě víc se mi chtělo dál nerušeně spát... místo, čas a okolí, je to jako soukolí... když vše krásné do sebe zapadá, mnoho míst mě napadá... Dnes ráno (čas) to byla má postýlka (místo) a vyhřátá peřina a péřový polštář (okolí)...
P.F.: No, takových míst je víc, třeba Švédsko a Finsko... protože se mi tyhle země prostě líbí. A taky několik míst z dětství, protože na ně mám hezké vzpomínky :o)
B.Č.: ...co ti v této kritické situaci napsati. Tak kam bych se chtěla podívat nebo jaké místo navštívit? No... tak určitě zemi koňů - Hvajninu (zjevně jsou dosti inteligentní), pak laškuji s myšlenkou navštívit Otrantský zámek nebo Udolfa (ještě se rozhodnu), po pravdě řečeno jsem taky slyšela, že zajímavé prohlídky jsou v Augiášově chlévě a o Kavkazském křídovém kruhu nemluvě. Pokud se na to podívám z jiné perspektivy, tak bych se ráda zúčastnila neo-neo debaty a docela by mě lákalo setkání s panem Lyotardem a Foucaultem, mohli by mi třeba vysvětlit, jak jejich nepochopitelný koncept dvojího čtení a dekonstrukce souvisí s mezinárodními vztahy. No takže musíš uznat, že jsem doposud nerozhodnutý jedinec, možností je zkrátka hodně a času málo :o)
T.B.: ...ta otázka pro mě není vůbec lehká, cestuju dost nerada, a tak jsem nad tím přemýšlela celý víkend... dospěla jsem k závěru, že nezáleží na tom, kde jsem nebo kam bych jela, ale s kým. Jsou lidé, s nimiž bych jela až na konec světa, a potom zase někdo, kdo mi nestojí ani za to, abych je vytáhla ven...
Žádné komentáře:
Okomentovat