čtvrtek 11. ledna 2007

Koule

Zoe se dívala přes stěnu své koule. Dívala se. Celé dny se dívala, pozorovala svět kolem a mlčela. Zkoušela mluvit na bytosti, které ji míjely a občas se u její koule zastavily. Nerozuměly však. Zoe už pochopila, že snaha o kontakt je marná. Nezbylo jí než se dívat. Dívat se a snažit se nezešílet samou touhou po tom, aby se dostala ze své koule ven.
Někdy, když Zoe cítila zvlášť velkou touhu a zároveň smutek, stěny koule podivně zmlhovatěly, a potom to vypadalo, že všechno kolem je šedé, jednobarevná monotónní šeď nahánějící hrůzu a úzkost do duše. A také to studilo. Zoe se dotýkala prsty zdi, která ji obklopovala; byla poddajná a prohýbala se jí pod prsty, krčila se, když ji Zoe stiskla, a natahovala, když Zoe zatlačila. Zoe ji zkoušela protrhnout nehty, ale stěna nikdy nepovolila. Byla neprostupná. Byla jen průhledná – někdy. Průhledná, někdy studená, někdy jen chladivá, ale vždy neprostupná.
Občas se stalo, že se některá bytost zvenku přiblížila těsně ke kouli. Přitiskla tvář na stěnu a zírala dovnitř na Zoe. Pohybovala rty a tvářila se. Zoe se dívala na obličeje bytostí a na to, jak se tvářily. Nerozuměla jim a některých z nich se bála. Některé milovala. Nerozuměly však. Zoe někdy přiložila ruce na stěnu své koule. Několikrát se stalo, že bytost zvenku přiložila své ruce z druhé strany, a Zoe tak mohla skoro cítit dotek. Spíš si jej představovala, než že jej doopravdy cítila, ale byly to úžasné zážitky, o nichž Zoe snila dlouho potom; hlavně o nich snila v okamžicích, kdy stěny její koule zmlhovatěly a ona se nemohla dívat ven.
Zoe si myslívala, že bytosti venku by ji mohly z koule pustit ven na svobodu. Nerozuměla, proč to neudělají, proč ji jen míjejí, nenáviděla je za to. Dívala se na ně a snažila se sdělit jim pohledem svou touhu. Nerozuměly však. Potom Zoe pochopila. Pochopila, že všichni z nich se mohou jen dívat. Pochopila, že nejen ona žije v kouli; žádná bytost nežije mimo svou studenou, někdy chladivou stěnou. To poznání ji ohromilo. A naplnilo ji bezmocí. Nerozuměla, proč má ve své kouli žít, jestliže se může jen dívat a představovat si dotek a milovat bytosti žijící za dvěma stěnami. Choulila se uprostřed své koule a stěny, studené stěny, pomalu mlhovatěly.

1 komentář:

haoloveling řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.