V poslední době jsem prožívala něco jako emoční uragán a emoční tsunami dohromady. Ale už to je snad pryč a nastala opět nadvláda rozumu. Každopádně k čemu mě moje citové bouře mimo jiné přivedly... spočítala jsem lidi, s nimiž udržuju aspoň občasný kontakt, lidi, které bych označila za své kamarády a pár z nich za své přátele. Známé jsem nechala mimo součet. Ani rodinné příslušníky jsem nezapočítala. A vyšel mi počet přesně 50. Trochu mě to samotnou překvapilo, ale taky to vysvětlilo, proč pořád nemám čas :o)
Za padesát korun si toho moc nekoupíte. Za padesát eur už to bude lepší. Ale co vymyslí půl sta hlav, to je teprve dobrodružství...
Takže mě napadlo uskutečnit drobné výzkumy mezi svými kamarády a přáteli. Nemusím se přece zajímat jen o to, co řekli filosofové dávno zesnulí... Lidi uvažují pořád. A navíc mě ve skutečnosti myšlenky lidí, které osobně znám, zajímají mnohem víc než myšlenky nějakých šílených chlápků z dávné minulosti. Takže se moc nedivte, až se vás zeptám na něco divného... beztak už jste zvyklí :o)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat