neděle 29. listopadu 2009

Výlet do Sofie

Konečně se nám podařilo zorganizovat dlouze plánovaný výlet do bulharské metropole. Nám - mně a Ellen, mojí belgické kamarádce, kterou jsem poznala v září tady v Plovdivu a která teď studuje bulharštinu a ruštinu právě v Sofii. Moje návštěva měla kromě funkce poznávací a setkávací také funkci národně reprezentativní, neboť Ellen si u mně objednala jeden a půl litru meruňkovice na párty slavistů, kterou každoročně její katedra pořádá. Tímto tedy děkuji Blatnici pod Svatým Antonínkem, která onu meruňkovici dodala, a doufám, že ta láhev nebyla plná methanolu.
Sofie mě příjemně překvapila. Bulhaři ji líčí jako ohavnou špinavou díru plnou podezřelých barevných lidí. Podle mě je Sofie jediné bulharské město, které je opravdu městem v pravém smyslu slova, jediné místo, kde jsem cítila pulzující život, spěch, cvrkot. Po ulicích jezdí tramvaje a pod ulicemi nové a pěkné metro, obojí je pro mě symbolem reprezentativního města.
Množství tureckých obchůdků, kde se dají koupit šátky na břišní tance, dýmky, luxusní doutníky, vodní dýmky a řada dalších věcí, svědčí o něco větší shovívavosti Bulharů k téhle minoritě; v Plovdivu jsem takový obchod nenašla ani jeden a když jsem se po něm ptala, dívali se na mě jako na anarchistu a revolucionáře.
Samozřejmě i sociální rozdíly jsou znatelnější; nablýskané mercedesy míjí žebráky, staré cikánky prodávají svazečky kopru před výlohou plnou kožichů a toulaví psi se rvou o voňavé igelitky od nákupu.
Co se památek a zajímavostí týká, dá se ovšem Sofie projít za jedno odpoledne. Ruský kostel, mešita, synagoga, lázně, bulvár Vitoša a hotovka, jde se na kafe. Za dva dny s Ellen jsem kafí měla celkem čtyři a dva černé čaje. Srdce mi buší ještě teď, ale bylo to parádní. Probraly jsme naše životy školní, bulharské, milostné, domácí, naše názory na volební právo, jídlo, cestování, muže, Bulharsko, kafe a Vánoce a zavzpomínaly jsme na skvělý jazykový kurs v Plovdivu. Také jsme si přislíbily vzájemnou návětěvu; Ellen je do Brna (a Otrokovic) předběžně objednaná na duben.
Zkrátka a dobře byly to moc pěkné dva dny a mně tu zbývají poslední dva víkendy. První strávím učením, ten druhý rozlučkovou párty ve velkém stylu.
Ale letí to jak voda, že?

7 komentářů:

Anonymní řekl(a)...

Taky bych chtěla, aby na mě působilo kafe a čaje..v poslední době se ale obávám, že bych k bušení srdce musela šňupat čistý kofein....!

Filip hanzlík řekl(a)...

Dobrý den, nemám ani tak komentář jako spíš dotaz, prosbu - neznáte náhodou studenta bulharštiny na FUK v Praze Vojtěcha Ježka? připouštím, že ten dotaz zní možná zvláštně, ale myslel bych si, že studentů bulharštiny v ČR nebude zas až tak mnoho...Pokud ho znáte, mohla byste mi prosím říci, co s ním je, popř. kde je? Já se s ním snažím spojit a komunikovat už dobré tři měsíce, ale zcela bezúspěšně, prostě se mi ztratil z radaru. velice děkuji a zdravím. Filip Hanzlík

El řekl(a)...

Ahoj, bohužel nemůžu pomoct, jednak studuju v Brně, jednak češtinu, takže lidi z balkanistiky vůbec neznám :(

Anonymní řekl(a)...

Probůh, čím já tu belgickou návštěvu bude zase hostit...mamka

El řekl(a)...

Jé, mamka se naučila psát komenty! Teda mami, tvoje počítačová gramotnost nebezpečně roste, aby si za chvíli dali na tebe pozor i v Americe, aby ses jim tam nenabourala do tajných systémů :D
Belgická návštěva bude jíst všecko, protože studuje i češtinu, takže v rámci studia české kultury si nebude moct vymýšlet :D

Anonymní řekl(a)...

No jo, život člověka naučí všelico a navíc po tolika letech se svými třemi hodnými holčičkami...mamka

Anonymní řekl(a)...

a to nás chceš furt vyměnit:D nebo strčit do babyboxu:D N.