Tak a je to za mnou. Září se chýlí ke konci, včera jsme všichni úspěšně napsali závěrečný test a dostali certifikát, naposledy jsme společně zařádili na diskotéce a dneska se všichni rozjíždí do různých měst, kde budou studovat. Na kolejích zůstanu sama - když nepočítám domorodé studenty. V Plovdivu zůstáváme tři. Zbytek se rozjíždí do Sofie, do Veliko Ťarnovo a do Plevenu.
Ve středu jsem konečně zjistila, kde bych měla zůstat po zbytek semestru - na vedlejší budově. Sice je jen o pár metrů vedle, ale radikálně se liší podmínkami - zatímco naše Čajka 1 je renovovaná, Čajka 2 je původní. Což znamená nejen dál sdílet pokoj se šváby a pavouky, ale také sdílet jeden turecký záchod s celým patrem... Takže právě teď jsem v intenzivním procesu hledání podnájmu a jsem mírně vzteklá na neschopnost té paní v kanceláři, neboť kdyby mi tu neradostnou novinu o Čajce 2 sdělila hned poprvé, když jsem se jí byla ptát, měla bych na hledání bytu tři týdny a ne čtyři dny. Ale možná jsem to podcenila i já... Tož uvidíme.
Rozvrh se dozvím v pondělí ráno. (Semestr začíná také v pondělí ráno.) Mám dojít do školy, bude tam prý veliká cedule a na ní se dočtu, co se kde a kdy bude učit... Slibuju, že už nikdy nebudu nadávat na brněnskou univerzitu - z místní perspektivy se mi najednou jeví těch čtrnáct dní před začátkem semestru jako neuvěřitelně dlouhá doba.
Teď tedy jsem v období ničeho. Něco skončilo, ale nic dalšího nezačalo. Naštěstí jsou to jenom dva dny a počasí je pěkné, tak zítra asi vyrazím na procházku Plovdivem nebo se potkám s nějakými novými Erasmus studenty.
Včerejší loučení bylo - jako každé loučení - smutné a díky množství požitého alkoholu prudce emotivní. Když jsem v půl třetí odcházela na koleje a vedla jsem s sebou potácejícího se Itala, třikrát během tříminutové cesty taxíkem se mě ptal, proč nebudu studovat s ním v Sofii, a na závěr mi vyznal lásku. Všichni si zuřivě vyměňovali emailové adresy, telefonní čísla a uživatelská jména na skypu. Připomnělo mi to všechny ty tábory, které jsem za svůj život absolvovala.
Erasmus je vlastně taky takový dlouhý tábor pro velké děti.
Nuže, uvidíme, jak to bude dál. Ale zatím všecko jakž takž funguje a střevní chřipka už mě přešla, takže mám naději, že to bude všecko dobré i nadále. :)
Ve středu jsem konečně zjistila, kde bych měla zůstat po zbytek semestru - na vedlejší budově. Sice je jen o pár metrů vedle, ale radikálně se liší podmínkami - zatímco naše Čajka 1 je renovovaná, Čajka 2 je původní. Což znamená nejen dál sdílet pokoj se šváby a pavouky, ale také sdílet jeden turecký záchod s celým patrem... Takže právě teď jsem v intenzivním procesu hledání podnájmu a jsem mírně vzteklá na neschopnost té paní v kanceláři, neboť kdyby mi tu neradostnou novinu o Čajce 2 sdělila hned poprvé, když jsem se jí byla ptát, měla bych na hledání bytu tři týdny a ne čtyři dny. Ale možná jsem to podcenila i já... Tož uvidíme.
Rozvrh se dozvím v pondělí ráno. (Semestr začíná také v pondělí ráno.) Mám dojít do školy, bude tam prý veliká cedule a na ní se dočtu, co se kde a kdy bude učit... Slibuju, že už nikdy nebudu nadávat na brněnskou univerzitu - z místní perspektivy se mi najednou jeví těch čtrnáct dní před začátkem semestru jako neuvěřitelně dlouhá doba.
Teď tedy jsem v období ničeho. Něco skončilo, ale nic dalšího nezačalo. Naštěstí jsou to jenom dva dny a počasí je pěkné, tak zítra asi vyrazím na procházku Plovdivem nebo se potkám s nějakými novými Erasmus studenty.
Včerejší loučení bylo - jako každé loučení - smutné a díky množství požitého alkoholu prudce emotivní. Když jsem v půl třetí odcházela na koleje a vedla jsem s sebou potácejícího se Itala, třikrát během tříminutové cesty taxíkem se mě ptal, proč nebudu studovat s ním v Sofii, a na závěr mi vyznal lásku. Všichni si zuřivě vyměňovali emailové adresy, telefonní čísla a uživatelská jména na skypu. Připomnělo mi to všechny ty tábory, které jsem za svůj život absolvovala.
Erasmus je vlastně taky takový dlouhý tábor pro velké děti.
Nuže, uvidíme, jak to bude dál. Ale zatím všecko jakž takž funguje a střevní chřipka už mě přešla, takže mám naději, že to bude všecko dobré i nadále. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat