Nepamatuju si, kdy jsem naposledy byla takhle mrtvá. Pět dní v kuse osmatřicet a víc, místo dýchacího ústrojí hlenovody a novorozenecký spánkový režim – 20 hodin denně. Během toho týdne jsem stihla v upocených snech znova odstátnicovat a odpromovat, znova jsem absolvovala celý skautský tábor a znova vandrovala Lužickými horami. V jasnějších momentech, když zabral paralen, přemýšlela jsem, co s načatým životem.
„Vždycky mě naštvou lidi, co stojí s báglama před nádražím, protože oni někam jedou a já ne,“ stěžoval si Pekař. Teď mám v sobě podobný pocit. Zuzka s Tomem ve Státech, Lukáš v Řecku, Veronika v Irsku, Petr na Islandu, druhý Petr na odjezdu do Portugalska. Otrokovice najednou zdají se mi maličké a stísněné, příliš známé a nic nenabízející, donedávna neoblíbené Brno rozpřahuje ke mně přátelsky paže a otvírá desítky dveří, které jsem předtím vůbec nechtěla vidět. Tenhle půlrok byl zlomový – a velké díky vám všem, co jste stáli po mém boku, byť mnozí o tom asi ani nevíte :o)
Přišel čas změn, čas přijímání výzev.
Nemoci – sbohem, chuti do života – vítej zpět!
6 komentářů:
neoblíbené Brno? to neříkej ani ze srandy ;)
Není zač kotě :P čekám tě u další lekce nauky o víně v BRNĚ :)anonymní anonym
Až budu stará a moje vnučka se mě zeptá "A babičko, proč se ti tak klepou ruce a proč ti museli transplantovat játra?", řeknu: to oni, v Brně... :D
Víte co, milá Lindo? tak už na ty lekce nechoďte jo? máme i jiný zájemce:P howgh
Neřekla jsem, že mi to vadí :D Tak se hned neurážej, ty...
Fajn.. nástup v září. Lektor
Okomentovat