sobota 20. října 2007

Listem

Nejdřív se mi začalo hůř dýchat. Každý nádech zabolel; vyděsilo mne to. Otec mě však uklidnil, je to prý normální... Prosil jsem, aby mi pomohl, aby mi na dobu, než to přejde, dával víc energie. Dlouho mlčel a potom řekl: „Nepřejde to.“

Nerozuměl jsem, co to znamená, a bál jsem se nad tím přemýšlet, protože jsem tušil něco zlého. Abych se vyhnul bolesti, dýchal jsem méně a méně. Pak jsem objevil na své pokožce žlutou skvrnku. Každým dnem rostla a každé místo, které zasáhla, se stalo necitlivým. Necítil jsem chlad dešťových kapek ani šimrání hmyzích nožiček. S hrůzou jsem sledoval, jak žloutnu, krabatím se, jak usychám.

Nežloutl jsem však jenom já, ale všichni mí bratři. V hloubi duše jsem věděl, co to znamená, převzal jsem to vědomí od samé podstaty života. Stárnuli jsme.

V okamžiku, kdy jsem pojmenoval svou žlutou a stále se rozšiřující skvrnu, jako bych se uklidnil, jako bych pochopil, že není zbytí, a tedy že není důvod vzdorovat.

Jednoho dne vítr zafoukal o něco silněji a tu – z horní větve se uvolnil jeden bratr a pomalu, pomalu a jakoby rozpačitě se snášel k zemi. Cestou se něžně dotýkal nás ostatních, bylo to loučení a zároveň ujištění o tom, že se zase sejdeme. Spadneme z nebe, abychom se setkali na zemi.

Otec v ty dny mlčel. Nevím, zda pro nás truchlil, snad ne. Copak má smysl truchlit pro něco, co jsme nezavinili?

Trvalo řadu dní, než žluť pohltila všechnu mou zářivou zeleň. Přestal jsem už úplně dýchat a cítil jsem každým dnem, jak se úží mé spojení s Otcem. Jednoho večera jsem ucítil, že jsem volný. Jakási jemná síla mě táhla dolů; poddal jsem se jí a snášel jsem se k zemi. Po cestě jsem objímal bratry a sliboval jim brzké setkání.

Několik hodin nato přišla nějaká dívka. Zvedla mě ze země a rukou jemně přejela po mém žlutém těle. Přivoněla ke mně; v jejích očích jsem spatřil lásku. Pak mne položila zpátky k mým bratrům a odešla.

3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Krasné, rozmanité, tajuplné, milé a má to nadherný nádech kouzla podzimu. pepe

youlinka řekl(a)...

naprosto úžasné! můžu udělat sborník tvých (ne)blogových děl a vydat je jako díla genia? můžu? :)

El řekl(a)...

Nech toho, nebo ještě zpychnu :D Vydávání zatím neplánuju... takhle to zatím stačí :)