středa 31. října 2007

Procitnutí

Zoe odvrátila hlavu od zamlžených stěn a utřela si navyklým pohybem obličej. Čekala, že ucítí vlhkost od slz, ale její pokožka byla suchá. Překvapilo ji to. Ani si neuvědomila, že už nepláče. Pohladila se po tváři a přejela prsty na ústa. Vnímala přechod pevné kůže chřípí a jemné kůžičky rtů. Z úst sálalo horko. Zoe se dotkla jazyka, který se pod jejími prsty poddajně prohnul, vlhký a teplý. Ucítila život, jenž jí protékal tělem. Existenci něčeho tak materiální jako tělo si už dlouho nepřipustila. Teď si uvědomovala, jak může pohybovat prsty, zkoumala síť čar ve své dlani, zkoušela do plic nabírat vzduch po částech a chvilku ho zadržet uvnitř sebe, zatínala a povolovala břišní svaly. Toto všechno jsem já, myslela si a usmála se.

Stěny koule zprůsvitněly. Jak to jen trvalo dlouho, co přes ně neviděla? Měsíc? Rok? Půl života? Už skoro zapomněla, jak to vypadá venku. Musí to znova zjistit, posílena zkušeností se ztrátou tepla jiné Bytosti.

Zoe zkřížila nohy a posadila se uprostřed své koule. Seděla rovně a na rtech jí hrál úsměv.

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Bylo na čase... Odtemnit kouli a porozhlédnout se po okolí, venku je přece tak krásně. Bytost

Anonymní řekl(a)...

a ostatní tleskají....
Kuřátečko