15.00 hodin středoevropského času. Dětský pokoj. Nahoře v rohu pavouk. Dole dítě. U dítěte matka. Ve vzduchu moucha.
Proč je to zvířátko – mimochodem jak se to jmenuje? – tak vysoko? Nemůžu na to dosáhnout. Chci to osahat, ocucat, chci si s tím pohrát. Sundejte mi to někdo. Ta moucha je sice níž, ale je moc rychlá. Maminka ji vyžene nebo zabije. Ale dokud to neudělá, můžu ji honit a hrát si s ní. (Dítě)
Sakra, to jsem v pěkném průšvihu. Musím si dát bacha na tu ženskou a na lepačku. A – no to snad ne – tam v rohu je pavouk! Už vím, kam se poděla teta Máša, když se včera nevrátila domů. Hlavně opatrně, musím najít okno. Ať se po mně to dítě neohání, rozčiluje mě to. (Moucha)
Zas sem vletěla moucha! Beztak venku posedávala po nějakém psím lejnu, musím ji hned zabít. Potvora. Wuaaaa! A co ten hnusný pavouk tam navrchu? Fuj, kolik má noh a jaké dlouhé... Musím říct manželovi, ať ho vyhodí, já se ho nedotknu. Hlavně ať se někam neschová. (Matka)
Ale, ale, ale, no to je milé překvapení. Ta muška se mi hodí, už mám hlad. Hlavně se tvářit nenápadně. Jenom doufám, že mi ji neodežene ta ženská, co má tak málo noh a hrozně tlusté. To dítě se na mě dívá, jako by mě chtělo sníst, ještě že na mě nedosáhne. Hm, to je dneska pěkný den. (Pavouk)
...jaká střední Evropa? (Muž, obyvatel Washingtonu, 39 let)
Žádné komentáře:
Okomentovat