Napadla mě jedna taková vtipná věc. Napadlo mě, zda náhodou nejsem v nějakém směru blázen. Například workholik. Slovník cizích slov workholismus charakterizuje jako chorobnou závislost na práci. Na první pohled se mi to nezdá, protože ve skutečnosti jsem šíleně líná. Kdybych nemusela, necítila povinnost a zodpovědnost, byla bych schopná celý den vůbec nevstat z postele. Jenomže... Včera večer, když jsem si lehala do postele, cítila jsem se maximálně unavená, ale přesto jsem nemohla usnout, hlavou mi šrotovalo milion myšlenek z prožitého dne a úkolů na den další, mozek pracoval naplno vražednou rychlostí a všechno v něm ze všeho nejvíc připomínalo šťouchané brambory (což je mimochodem nejveselejší slovní spojení na světě).
Dneska to nebylo o moc lepší. Seděla jsem dlouho venku na patníku, beton studil, kolem chodili lidi a dívali se divně, málem mě přejela dvě auta, ale v ten moment mi to všechno bylo tak nějak jedno. Přemýšlela jsem, jestli můj život směřuje tam, kam chci, aby směřoval, jestli mi náhodou opratě od žití dávno nevyklouzly z ruky, jestli všechno to, co dělám, nedělám ve skutečnosti jen proto, abych ani na minutu nemusela zůstat sama se sebou, s nahou duší, s obnaženou osobností. V tomto podání by pak šlo označit mé chování za workholismus ve smyslu držení štítu před sebou samotnou.
Mám chuť všeho nechat, zapomenout na svou minulost, na všechno, co jsem kdy dokázala dobrého i co jsem kdy provedla špatného a čeho lituju, mám chuť opustit všechna místa a všechny lidi, opustit sebe samotnou a začít znova. Jenomže za svou minulost jsem zodpovědná jen já a nikdo jiný, místa mám ráda a lidi miluju a ze sebe samé vylézt taky nejde, stejně jako želva nemůže opustit svůj krunýř. Takže...? Takže nezbývá než zatnout zuby, nasadit úsměv nebo aspoň utřít slzy a ráno se zkusit vzbudit do lepšího dne.
1 komentář:
a nebo se muzes pokusit neco zmenit, najit si chvilku i na toho spunta, co se bazlive krci v tve hlave - na sebe samotnou :)
Okomentovat