středa 21. února 2007

Chaplin amatér

Chtělo by to pro změnu něco optimistického. Něco, čím bych pobavila těch několik svých čtenářů, čím bych zavtipkovala na adresu mého života. Jenomže nic opravdu veselého není na skladě, je mi líto. Tedy jak se to vezme. Vidím za sebou něco jako tragikomedii.
Na zítřejší kurs VTI (videotrénink interakcí) ještě nemám ani minutu pracovního materiálu, neboť sociální pracovnice Motyčková se nemůže rozhodnout, zda je možné s mou klientkou udělat nahrávku. Za 24 hodin ovšem musím nahrávku mít na cédéčku. Jak to udělám, netuším.
Byt, ve kterém teď bydlím, je slušně řečeno v háji kdesi na konci Brna, kde dobrou noc nedávají ani lišky, protože by se na takovou díru mohly vykašlat. Cesta od šaliny k baráku vede parkem – asi 300 metrů do kopce. Celkem živě se vidím, jak se jednou v noci budu vracet z města a vybafne na mě nějaký přepadávač. Představuju si sama sebe, jak valím do kopce, stříkám kolem sebe pepřovým sprejem, ječím na všechny strany a během toho kolem sebe plivám plíce.
Aby toho nebylo málo, byl mi nabídnut vztah, o který nestojím. Naopak osoby, se kterými bych si dala říct, sveřepě mlčí. Jak se říká klukovi, že s ním opravdu žít šťastně až do smrti nechci, tak, aby se mnou ještě někdy promluvil, nezranila jsem ho, nedegradovala jeho osobnost a tak podobně?
Dále mám podezření, že to byly myšlenky na kupící se pracovní povinnosti, které včera způsobily mou nepozornost a následně to, že jsem se kompletně celá včetně kalhot, kabátu, batohu, stolu a země pod sebou polila jogurtovým mlékem s příchutí černého rybízu. Ušetřena nezůstala ani klávesnice, kterou jsem pak několik minut zuřivě utírala modlíc se, aby mléko nezateklo dovnitř. Tytéž myšlenky mají pravděpodobně za vinu i to, jak jsem se dnes ráno o půl šesté pořezala nožem, když jsem se snažila rozkrojit rohlík.
Přidejme k tomu jistý intimní zdravotní problém a můžeme se na mou adresu smát několik dlouhých hodin… :o)))

6 komentářů:

ivo řekl(a)...

tak se mi zdá, že máš obecně hodně optimistický pohled na věc, a tím víc tě bere, že se ti občas něco nevyvede. život není jednoduchý, ani krásný jako telenovela, spíš bych řekl, že je to takový TENZLOMYSLNEJČUBČÍSYN, který jenom čeká až přestaneš dávat pozor, aby tě mohl kopnout do píšťaly.

jeden můj kamarád má podobný problém - je trochu nepozorný a neustále mu něco padá z rukou, o něco zakopává, přes něco přepadává atd. ono se to dá docela předpokládat, že toho místa v těch našich pokojích na kolejích moc není, když se do prostoru 3x6 musí vejít 3 postele, 5 skříní různých velikostí, 3 židle, 2 stoly a k tomu ještě 3 studenti. on má prostě tak optimistický pohled na věc, že čeká, že mu jednou ta lednička, o kterou už 5x zakopl, uhne :-)

já věřím tomu, že mu neuhne.

ale vůbec nejzajímavější je, že i když u toho nikdo jiný není, stejně to svým škodolibým spolubydlícím řekne...
a pak se dlouho diví, že se mu smějou.

ivo řekl(a)...

tak mě ještě napadá...

proč spolu vůbec komunikujeme přes blog? proč se prostě někde nesejdem a nepovídáme si o věcech, které nás pálí? je to proto, že nám to dává pocit anonymity, i když se známe? dělá ten blog, který sídlí až někde na západním pobřeží USA, nějakou neviditelnou obranou stěnu? známe se vůbec? dává nám to čas na rozmyšlenou, abychom nepsali a nešířili do světa blbosti, nebo si chceme ještě při psaní promyslet, jestli tím někoho neurazíme, nezraníme?




(řečnická otázka = zamyslet se, neodpovídat)

Méďa řekl(a)...

No a to ještě nepočítáš několik desítek dlouhých minut při opravování textu stránek:)

Linda řekl(a)...

Zamyslela jsem se, odpovídám, i když jsi, Ivošku, psal "neodpovídat". Tenhle blog sice formálně sídlí kdoví kde, ale ve své podstatě sídlí v mé hlavě. Nekomunikuju s okolím přes net ani si nevylívám srdíčko s pocitem anonymity. Píšu si ještě svůj soukromý deník a s lidmi se scházím přímo zuřivě - někteří by o tom mohli vyprávět :o) Tenhle blog má za účel pobavit, dát lidem nahlídnout do mých myšlenek, když zrovna nejsem k dispozici, sdělit jim některé mé zážitky... taky si trénuju psaní, což mě jednak baví, jednak to musím umět.

Linda řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
ivo řekl(a)...

uff, teď jsem si oddychl. tak to jsem rád, že to vidíš takhle. už se mi podle toho článku zdálo, že si na něco stěžuješ