neděle 18. února 2007

Feels

Masopustní bál, oblíbená lidová tradice, valčík, polka, ploužák, disko. Za jeden takový večer člověk může zažít hodně pocitů... O některých hodlám psát – možná mi to ušetří pár nepříjemných rozhovorů.

Pocit č.1: vidím krásnou číši jedu na zlatém podnose. Jed se vůbec netváří jako jed, tváří se jako nejlepší víno, rudě se třpytí a svádí k napití všechny přítomné. Já už jsem tohle víno ochutnala – a trvalo dlouho, než jsem se vyléčila z prudké a nebezpečné otravy. Včera se mi chtělo trochu smát a trochu brečet nad sebou samotnou. Už jsem prohlédla, už jsem dokázala rozpoznat ty jemné detaily, jež odlišují dobré víno od nenápadného jedu... ale tuhle zkušenost nejde předat, tohle se musí prožít.

Pocit č.2: koupila jsem si lístek do tomboly, která se losovala dávno před tím, než jsem si odložila v šatně kabát. A teď stojím u ceny, co už nevyhraju, a trochu dětinsky se snažím přesvědčit samu sebe, že jinde to samé pořídím taky a třeba lepší, ačkoliv cítím pravý opak.

Pocit č.3: Nepříjemné doteky. Podivné řeči, které mě urážejí a ponižují do hloubi duše. Pach alkoholu. Střih. Je mi zase pět, sedm, deset. Odtahuju se. Jsem přitahována. Cítím nelibost a občas odpor a vzápětí vinu za takové pocity vůči tak blízké osobě. Jsem zmatená. Střih. Už jsi velká, už můžeš ovlivnit, co se děje kolem tebe, už nemusíš mlčet a stát, už rozumíš. Střih. Polovinu krve máš z tohohle člověka, tak mlč, usmívej se a vydrž to. Střih. Jak můžu cítit takové pocity vůči tak blízkému člověku? Střih. Chce se mi zvracet. Střih.

3 komentáře:

Méďa řekl(a)...

Nechci se ptát....jen..ty první dva....no vlastně...vlastně nic..

Méďa řekl(a)...

To asi nepochopím, že?

Linda řekl(a)...

Možná to pochopíš :o) A zeptat se můžeš, jsem už velká holka, ale prosím ne takhle přes net.