Make a wish

Plánovat si věci dopředu není právě dobrý zvyk. Můžu si navymýšlet milion všeho, osm vzdušných zámků, pět princů na bílých oslech, výhru ve Sportce a cestu kolem světa, pak mě 2.ledna přejede auto a bude to pořešené.
Přesto do nového roku vstupuju se zatajeným dechem a úplně tiše, nenápadně a trochu rozpačitě „soukám svá přání jak stříbrnou nit“ (mimochodem tohle je otázka do kvízu – v které pohádce ta věta zazněla?).
Prosím, prosím, milý ročku Dvoutisící Sedmý, chtěla bych

- každý den vstávat nejdřív v 7
- každou noc nerušeně spát aspoň 7 hodin
- každý den zažít něco veselého a od srdce se zasmát
- každý den mít pocit, že jsem někomu něco dala (a vůbec to nemusí být materiální, ale může)
- každý den dostat od někoho ze svého okolí ujištění, že mě má rád (nepotřebuju slyšet přesně tuhle větu, stačí gesto, dotek, úsměv, slovo...)
- cítit se a být zdravá a taky nedostávat zprávy o tom, že je nemocný někdo, koho mám ráda
- občas se vydat do přírody a být špinavá a pít vodu z potoka
- spát pod širákem a nechat si přes obličej běhat pavouky
- dívat se občas do plamenů a snít o tom, že jsem tulák, kterému je všechno jedno a který se nemusí nikam vracet
- občas vypnout mobil a nebýt z toho nervózní
- cítit v duši Boha
- poznat nové lidi a nezapomenout na ty, které jsem poznala dřív
- zamilovat se do někoho, jehož současnou prioritou nebude hospoda, párty a nevázanost, kdo nebude mít slečnu a kdo bude ochotný pustit se se mnou do dobrodružství zvaného vztah
- přemýšlet před tím, než se do něčeho vrhnu, a respektovat názor svého rozumného já
- zvládat školu a mít pocit, že mě baví

Děkuju.