čtvrtek 28. prosince 2006

Jde to jinak?

Až teď na výšce mám pocit, že se dozvídám věci, které mi osvětlují svět a žití. Možná trochu pozdě, ale přece... Konečně jsem se ponořila do poslední seminárky, kterou mi pro tenhle semestr zbývá vypracovat. A našla jsem zajímavou odpověď na hledání příčiny většiny lidských smutků.

„Člověk je nadán rozumem; je život, který si uvědomuje sám sebe; má vědomí sebe samého, svých bližních, své minulosti a možností své budoucnosti. Toto vědomí sebe samého jako zvláštní jednotky, vědomí krátkého trvání vlastního života, vědomí, že se člověk narodil ne ze své vůle a že proti své vůli zemře, že umře před těmi, které miluje, či oni před ním, vědomí osamocení a odloučení, bezmocnosti vůči silám přírody a společnosti, to vše dělá z jeho oddělené rozervané existence nesnesitelné vězení. Musel by zešílet, kdyby se z tohoto vězení neosvobodil, kdyby nevztáhl ruce a nespojil se nějak s ostatními lidmi, vnějším světem. (...) Nejhlubší lidská potřeba je proto překonat odloučenost, opustit vězení své samoty.“
(Erich Fromm: Umění milovat)

Není to jediná neonová myšlenka na pozadí velkého temného čehosi, co ve mně budí hrůzu. Fromm kupříkladu také tvrdí, že milovat někoho je umění jako každé jiné, kterému je potřeba se naučit. Většina lidí si ale myslí, že to je věc jednoduchá a že je pouze složité najít někoho, kdo by byl našeho milování hoden. Taky se většina lidí soustředí hlavně na to, aby byli milováníhodni oni sami; ženy se pěstí, seč jim síly stačí, muži se snaží vykrmovat svá konta.
Naše kultura podporuje „pseudolásky“, vztahy odcizených automatů. Manželství je spolkem dvou jednotlivin, sobectví proti světu ve dvou.
Svět je jediný velký objekt naší chuti, velký prs; účelem je konzumovat a bavit se.
Chybí víra v možnost lásky, víra jakožto jistota a pevnost přesvědčení. Chybí aktivita. Chybí pokora. Člověk slouží ekonomice, ekonomika slouží člověku až jako sekundární produkt...

Dokážu žít jinak?

5 komentářů:

youlinka řekl(a)...

tak...když jsem dělala přípustní práci k maturitě z filozofie, vybrala jsem si mravnost - a naučila se něco nového. Každý filozof je magor, který dělá ze všeho vědu a něco mnohem složitějšího. Konkrétně umění milovat - to je snad ta nejpřirozenější vlastnost všech živočichů, pud, já ti nevim, dělat z toho něco, co se musíš naučit...?! Je fakt, že někteří lidé to neumí, ale to je dáno třeba moc velkým sebevědomím, nebo moc malým nebo prostě jen nějakým strachem či zábranou...Je hodně věcí, které se člověk musí naučit, ale učit se mít někoho rád, to je podle mě hrozná blbost...

Linda řekl(a)...

No ono mi to taky připadá kápánek ujeté, ale na druhou stranu, kdyby to bylo tak jednoduché, tak by tolik lidí nemělo problém, ne? Navíc pudové chování se týká - řekněme - spíš fyzického kontaktu, ne lásky jako takové...
Ale zajímavé to je, ne? :o)

youlinka řekl(a)...

Jenže lidi maj problém, protože jsou složitý, problematický, ve všem se moc hrabou a taky rádi podváděj a nedělají věci podle svého nejlepšího svědomí a vědomí...protože milovat, duševně, je to jediný prapůvodní, co nám zůstalo. A když tomu dáš nějaký předmět, co se musíš učit, mi příjde nesmyslný..jen si vzpomeň, kdy ses naposledy zamilovala a v začátcích to bylo krásný a nádherný, páč to byl instinkt,pud, emoce, co já vím co, něco vrozenýho a postupem času se rozum taky dožaduje slova a to je pak ten kámen úrazu..podle mě..Y.

Linda řekl(a)...

Když jsem se naposledy zamilovala, tak mě to stálo celé moje sebevědomí, sebedůvěru a radost ze života.
Hm.
Ale máš pravdu. Lidi možná rádi dělají z komára velbloudici... :o)

Méďa řekl(a)...

Chci jen říct, že s tím posledním odstavcem souhlasím, jakože hodně.