čtvrtek 27. září 2007

...ššš...ššš...ššš...

Připadám si jako na tři stra procent roztočená káča. Myšlenky sviští po svých prapodivných myšlenkodrahách, TGV je proti nim louda; povinnost, referát, Brno, ulice, tramvaj, termín, bakalářka, březen, zima, Vánoce, dárky, Zuzka, Tomáš, procházka, listí, žluť, podzim, narozeniny, skaut, kluci, radost, čaj, stůl, župan, poznámky, knihy...

Asociace bouří mysl, výsledkem je rozmazaná šmouha místo ostrého obrázku světa.

V noci se propadám do líbezné pseudoreality mého podvědomí; po několika letech si zase uvědomuju svoje sny a nestačím se divit, co všechno mi taky nevědomky běží hlavou. A hlavně si musím připustit, že si to žije vlastním životem... duše, nebo mozek, nebo myšlenky, nebo co to vlastně je. Nezáleží Tomu na tom, co káže rozum, dělá si to, co chce, myslí to na lidi, na které chce, připravuje pro mě šílená dobrodružství, ve kterých nic není racionální, ale o to víc úžasné... A na závěr jedno doporučení. Mrkněte na film Waking life :o)

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Četl jsem: Připadám si jako na tři sta procent vytočená káča. Ale připadalo mi to dost sebekritické...