středa 19. září 2007

Bláznivý brněnský blues

Jízda v šalině ve mně po prázdninách opět asociovala jízdu ve vozíčku ve strašidelném hradu, s jakými kolotočáři objíždějí poutě. Drnc, cuk, drnc, zatáčka, brzda, dvojitý drnc. Promiňte, pane, na tu nohu jsem vám nechtěla stoupnout, ale stalo se, jo a máte pěkný zadek.

U Vaňkovky se povalovala skupinka podezřelých kluků a holek, na nohou měli kanady, kovové cvočky všude možně, mastné vlasy, zorničky jak kola u vozu a agresivní řeči. Co by mi řekli, kdybych si jen tak přisedla k nim? V mikině s logem skautu?

Na České mě oslovila jakási dívka, prý jestli bych neměla ňáký drobný. Za zády jí pískal na flétnu kluk. Melodie byla italská a vlezlá. Chtěla jsem jí doporučit brigádu někde v Tesku, ale nakonec jsem jenom zavrtěla hlavou a šla jsem dál, aby mi ten kluk náhodou nenacpal tu svou flétnu třeba do nosu.

O tři sta metrů dál mi do cesty vlezl chlápek s otázkou, zda jsem místní. V domnění, že se chce zeptat na směnárnu, poštu nebo nějakou ulici, zastavila jsem se a nahodila úsměv. Vytasil se s nabídkou na setkání v blízké době. O postelovém záměru nebylo pochyb. V jedné vteřině se mi zvedl kufr a zároveň se mi chtělo smát. Byl opravdu slizký. Ještě za mnou něco volal, když jsem prchala, ale už jsem se nezastavila.

Když jsem čekala na Blanku a se mnou tam na svoje Blanky a Blaňáky čekalo dalších 50, 100 lidí, napadlo mě, jaká by byla sranda, kdybychom najednou byli všichni nazí a bosí. Prostě – razdvatřiteď – a všude padesát, sto čekajících naháčů. Co by ti lidi dělali? Utíkali by pryč? Smáli by se? Nagelovaní hošíci by najednou nemohli frajersky strčit palce do kapes, holky by nepohupovaly koketně zadečkem v úzké sukni. Šaty prý dělají člověka – kdo by tam zbyl?

Na nádraží jsem se posadila vedle starého pána. Staří pánové po mladých holkách většinou mlsně koukají, nebo dokonce zavedou řeč. Tento pán si pouze soustředěně ryl v nose. Nejprve v jedné, pak v druhé dírce. Nejprve ukazováčkem, pak malíčkem. Myslím, že tam měl v plánu nacpat celou ruku, ale pak mu jel vlak, tak jsem neviděla závěr. I tak jsem z něho byla natolik konsternovaná, že jsem se polila mlékem. Polotučné, akční nabídka za 7,90.

Ve vlaku jsem skoro spadla do záchodové mísy. Čurat v zatáčce se holt nevyplácí.

Jdu spát. Jestli se mi zas bude zdát, že stavím s Harrym Pottrem, devítiletým Svaťou a docentem Jemelkou věž ze švédských beden, tak asi zajdu na psychiatrii.

1 komentář:

Méďa řekl(a)...

:D :D :D
Dokonale pobavující článek!
Si s tou nahotou nedáš pokoj, co...Nejvíc mě ale dostal ten sen:D