Shrnuto

Zápisem do indexu zakončila včera doktorka Goňcová druhý ročník mého studia. Vyšla jsem z učebny a ze srdce mi spadl balvan aspoň dvoutunový.

Při cestě vlakem mi vlály uši v průvanu a myšlenky lítaly od jednoho ucha k druhému, ale ven z hlavy se jim nechtělo. Bilancovala jsem právě uplynulý semestr.

S politováním musím konstatovat, že škola získala naprosto nejmíň bodů v pomyslném „přínosovém“ žebříčku. Předměty jako multikulturní výchova a sociální pedagogika by sice mohly být fajn, ale při dotaci 1 hodina týdně se zvrhly spíše na trapné frašky. Učitelé ostatních předmětů byly zrychlené nebo naopak zabržděné ne-osobnosti a díky tomu mě jejich předměty spíš otravovaly.

Tento úpadek bohatě vykompenzovaly moje brněnské mimoškolní aktivity. Ratolest, Pět P a romské děti mi daly třikrát víc než soc-ped a multikultura dohromady.

Otrokovické události běžely v rychlém tempu hlavně díky skautu. Poznala jsem kluky z jejich roverské stránky a přeřadila jsem je ze skupiny „známí“ do skupiny „kamarádi“, či dokonce „přátelé“. Velký dík a velký úsměv patří Zuzce.

A co já sama? Svůj současný stav bych charakterizovala slovem „vyrovnaná“. Téměř se vším a téměř se všemi.

A pozítří začíná léto :o)