Romantika je záhadné slovo, které (pro mě) obsahuje trochu tmy, trochu svitu měsíce, trochu květinové vůně a hodně kýče. Občas o ní sním, ale bohužel musím konstatovat, že v reálných situacích, které by se daly označit za romantické, se chovám jak slon v porcelánu.
Dokud jsem nedostala první růži, netušila jsem, jak je nepraktické nosit ji s sebou během procházky. Je totiž strašně dlouhá, takže si ji nemůžete strčit do kapsy, musíte ji držet opatrně, aby vás nepopíchaly trny, navíc se může kdykoliv zlomit, když s ní během gestikulace mávnete (mně se dokonce podařilo vzít toho kluka ono kytkou přes hlavu).
Tma je sice velmi intimní, ale když je natolik hustá, že nevidíte, kde co ten druhý člověk má, může dojít k situacím spíše trapným než romantickým. Například mu chcete něco pošeptat do ouška, načež ovšem zjistíte, že jeho hlava je asi o dvacet centimetrů blíž, než jste čekali, takže jste svou hlavu nestačili zabrzdit. Srážka, modřina, trapas.
Stejně tak je dost nevhodné chtít líbat člověka, který si právě frčí ve vtipkovací náladě – tedy alespoň v mém případě. Nakloním se blíž, nastavím rty, přivřu oči... on mezitím stihne pronést nějakou hlášku a pak – spaste svoje duše, jestli nemáte blatníky na obličeji...
Jít doprovodit dívku večer domů je jistě chvályhodné. Někteří muži tuto příležitost - zejména potom přání dobré noci - pokládají za ideální k (prvnímu) polibku dívky. Mně osobně se chce většinou strašně smát; pohled na přešlapujícího človíčka před sebou a ostatně i představa sebe samé (taktéž přešlapující) ve mně asociuje vidinu desetiletých dětí váhajících odeslat první milostné psaníčko spolužákovi sedícímu dvě řady vepředu. Jakmile mě napadne takový či podobný blábol, veškerá romantika je v tahu. Akorát je pak dost těžké hledat odpověď na otázku, čemu se směju.
Někdy se nechovám jako slon v porcelánu já, ale ten druhý. Komu se někdy zasekly (v nejmíň vhodnou dobu) háčky u prádla a nešlo to tam ani zpátky, ví, o čem mluvím. Tyhle patenty jsou zřejmě mnohem složitější než hardwary, automobilové motory a porouchané telefony, v kterých se muži běžně a s láskou hrabou.
Možná je romantika opravdu jenom snový pojem :o)
5 komentářů:
Tohle je zvlastni...kdyz si clovek procita ty radky a zpetne se zamysli nad onymi romantickymi situacemi, tak se musi zasmat. Ale pri tom nocnim preslapovani prede dvermi mi to tak nejak hloupe neprijde:)
heh, myslím, že pan Roman Tyčka to má všechno na háku a myslím, že bez těch trapných situací by to nešlo...heh, tohle byla fakt sranda :D
Podle toho co tu píšeš, tak mi nezbývá nic jiného, než popřát tvému budoucímu partnerovi pevné nervy a trpělivost...sice mě chlapi jako holku taky někdy vytáčí, ale myslím že na tomto blogu se z nich často dělají jen hlupáci, nešikové a stvoření neschopná čehokoliv. S čímž teda určitě nesouhlasím... Markéta
Myslím, tenhle poslední článek dělá nešiku spíš ze mě :o)
Rozhodně si nemyslím, že chlapi jsou hlupáci a neschopní čehokoliv, naopak řada mých nejmilejších přátel jsou kluci a mám o nich mínění velmi vysoké :o) To jen pro mou obranu, na umanutou feministku se rozhodně necítím...
Jdu se takhle projít po nezdařeném dvoření s kamarádem, který mi má zvednout náladu, když náhle scenérie zapadajícího slunce...
Smutný fakt č.1.- když se snažím o romantiku, nevyjde to...
Smutný fakt č.2.- romantika přichází na špatných místech, ve špatné společnosti...
Smůla, zdá se
Kuřátečko
Okomentovat