čtvrtek 17. května 2007

Sama v kině

Včera jsem byla poprvé sama v kině. Pravda, kino je možná výraz příliš nadnesený. Měla bych spíš říct, že jsem se jako divák zúčastnila Filmového festivalu Fakulty informatiky MU. Kámošky z oboru nemohly a nechtělo se mi na poslední chvilku shánět kdovíkoho, jenom abych nešla sama – ostatně už jsem velká holka. A v kině jsem sama ještě nebyla, i když kino je snad výraz příliš nadnesený.
Usedla jsem do auly FI; vepředu viselo velké promítací plátno s logem festivalu a sponzory. Abych zabila čas zbývající do začátku, pročetla jsem program, jenž jsem obdržela spolu s úsměvem u vchodu od nějakého studenta. Už názvy filmíků byly zajímavé. My God is TV. Le´GO. Krajina za duhou. Take it easy. Havaj. Tajná přání. A tak dále.
Něco po půl osmé se v sále setmělo a začala přehlídka. Musím říct, že jsem si od první do předposlední minuty gratulovala, že jsem na tohle kino šla a dokonce jsem si přestala myslet, že označení kino je nějak extra nadnesené. (V poslední minutě jsem zjistila, že pokud okamžitě nevyběhnu – a to doslova, ujede mi poslední šalina do Čertovy rokle, a gratulovat jsem si přestala.)
O přestávce se hlasovalo pro nejlepší dílko. Jednoznačně jsem rozhodla pro Krajinu za duhou. Asi 10minutový snímek byl věnovaný lidem vězněným za totalitních režimů a rozhodně nešlo o komedii s překvapivou pointou na konci. Natáčelo se na Špilberku v kasematách (aspoň myslím) a celý ten příběh končí popravou vězně, který přes mučení stále odmítá podepsat jakýsi papír. Dost naturalistické hrané scény střídají snové toulky kreslenou krajinou – symbolika vnitřní svobody, kterou se vězni daří v sobě zachovat…
Druhý hlas jsem dala snímku pod jménem Oči doširoka zavřené. Romantika příběhu nenaplněné lásky zasazená do doby rytířů, přičemž na konci hlavní hrdina umírá zákeřnou rukou svého rivala. Hlavně se mi líbil propracovaný zvuk, hudba a detaily záběrů – řasy, pihy, dýka, krev. A kostýmy.
Po váhání jsem hlasovala taky pro šot nazvaný Take it easy, který se sice vůbec neumístil, ale mně se líbil. Snad kvůli dobré muzice, snad proto, že v něm hlavní roli hrál krásný plyšový medvěd v batohu malého, ale úžasně drsňáckého kluka.
Skoro každý film měl něco do sebe. Na závěr byl pseudodokument o memetice. Nevíte-li, co to je, vězte, že mem je každá informace schopná interpretace. Více detailů povím všem zájemcům ústně, protože už nemám čas, abych je sem psala.
A nakonec pro zájemce (doporučuju hlavně fotky z filmů): http://www.fi.muni.cz/lemma/festival/07/program.html

Žádné komentáře: