Stalo se cosi, co dalo Zoe naději myslet si, že do a z její koule je možno proniknout. Stalo se to teď a přece strašně dávno... ostatně je jedno, kdy se to stalo; lhalo to.
Zoe hleděla na kulatý měsíc, který chladnokrevně hleděl zase na ni, schoulenou v její kouli; měla pocit, že se jí vysmívá.
Samota je rakovina duše.
1 komentář:
naštěstí, některé druhy rakoviny se dají léčit..skoro bez následků:)a nejlepší naději mají ti, co se nevzdávají a bojují s touto nemocí navzdory nezdarům..
Okomentovat