„Pamatuješ si ještě slib?“ ptala se mě Vaneska včera.
„Jo... ty ne?“
„Já taky,“ řekla.
„Občas si ho připomínám,“ pokračovala jsem. „Protože třeba sloužit pravdě a lásce je někdy docela těžké.“
Mlčela.
„Člověk by měl mluvit pravdu,“ dodala jsem.
Zvedla ke mně hlavu: „I když se bojí?“
Pro změnu jsem mlčela já. Co říct osmiletému dítěti, když některé věci nechápu ani ve svých dvaadvaceti?
„I když se bojíš, tak to musíš zkusit,“ řekla jsem nakonec.
Přece jsme to slíbili, ne?
Žádné komentáře:
Okomentovat