čtvrtek 22. listopadu 2007

Óda na ticho

Pořádné ticho člověk najde jenom v kostele a v lese... ovšem pozor - kostel nesmí být moc hezký, aby nebyl plný turistů, a v lese nesmí ze stejného důvodu stát žádná hospoda, žádná pamětihodnost a žádný výjimečný přírodní úkaz.
Ticho je nedostatkové zboží a hlavně tady v Brně si to uvědomuju každou minutou. Tramvaje cinkají jak urvané, pěší zóny jsou naplněny úryvky rozhovorů procházejících lidí, trolejbusy chrochtají, semafory mají tik v obou svých očích a zběsile tikají, v obchodech řvou ampliony s hudbou a reklamami a na privátě tenké stěny propouští veškeré zvuky nejen z naší koupelny, ale taky z koupelny vedlejšího bytu.
Paradoxně čím víc hluku kolem sebe člověk má, tím hlouběji je v anonymitě a izolovanosti od okolí...
Není to žádná novinka, vím, neobjevila jsem ameriku. Jen mě to tak napadlo. Popojedem.
Už mám nějaké vánoční dárky, tralala :o)

Žádné komentáře: