Jako perleťová poloprůsvitná pulzující hrstka energie spočíva- jsem v náruči temné masy bez lidsky pochopitelných časových a prostorových rozměrů. Vesmír se rozprostírá na území, jaké nikdy žádný panovník nedobude.
Jednoho dne (lidsky řečeno, neboť není dne ani noci ve vesmíru) jsem by- povolá- před Boha. „Vdechnu tě do člověka,“ řekl. „Povím ti, co tě čeká, ačkoliv v okamžiku zrození vše zapomeneš...“ Posloucha- jsem mlčky a prostřednictvím Jeho slov jsem hledě- do své budoucnosti.
„Budeš mužem počatým na sklonku dne z lásky a touhy. Jako slunce, jež zapadalo za obzor v okamžiku tvého zplození, budeš ty sám umírněný, pokorný, a přece silný a vřelý. Lidi, které potkáš, budeš soudit pečlivě a po kapkách jim daruješ svou důvěru. Sytý hlas a jemné ruce žen ti budou přinášet bolest i něhu, stejně jako ty budeš přinášet bolest a něhu ženám.
Budeš se rozhodovat a celý život poneseš důsledky svých rozhodnutí. Věz, že celek sestává z drobností; i naoko nepodstatná volba mnohé změní.“
S těmito slovy se ode mne Bůh odvrátil. Pocíti- jsem strach. Odsouzení k zodpovědnosti, odsouzení ke svobodě. A nejistota; jak poznám, že učiněné rozhodnutí bylo správné?
Bůh se otočil a pousmál se.
5 komentářů:
??
Bavit se s člověkem beze jména? :o(
a což takhle téma nezvládnuté svobody... každý má možnost volby
Kuřátečko
Ps: nejsem ten první anonym :-)
Myslím, že v momentě, kdy by někdo začal rozhodovat za tebe, začala bys ty kolem sebe pořádně kopat a křičet něco o pr*eli a lidských právech.
Nezvládnutá svoboda někdy ústí v sebezabití...
Já sem ten první anonym..
Okomentovat