Tábor byl téměř dokonalý. Přinesl moc pocitů, moc zážitků a velkou motivaci do dalších měsíců... Téma „Cesta kolem světa“ se ukázalo jako hodně dobré; vzdělávací i zábavné a hlavně poskytující téměř neomezenou škálu činností. Každý den se z někoho z nás stal domorodý průvodce po navštívených zemích, výborní byli Asiaté bratři Marušáci – jeden v kimonu, druhý jako zápasník sumo, Zuzka přihopsala jako klokan, Medvěd a Mira věrně napodobili Američany a poslední den jsme v Itálii my všichni dělali mafiány. Černé kalhoty i košile, brokovnice nenápadně ukryté v obalu od kytary, černé brýle a tváře bez úsměvu. Po nás se chtělo, abychom se Zuzkou šly za obšťastňující děvy, ale to jsme s díky odmítly a hrály jsme raději ženy mafiánů – ostatně i tak jsme měly sukně proklatě krátké.
V Číně se jedlo hůlkami, 
v Austrálii jsme obědvali klokaní steak, v Africe byly k večeři balíčky humanitární pomoci.
Budíček zajišťovala typická hudba, na nástěnce visely fráze v národních jazycích a taky vlajky. Večerní programy byly vždy zahaleny rouškou tajemství a stresu, protože jsme je skoro všechny vymýšleli těsně předtím. Ale povedla se čajovna i karneval a rozhodně nejlepší byla detektivka, ve které jsme my vedoucí hráli podezřelé a děti měly zjistit, co se stalo, a odhalit vraha. Do svých rolí jsme se vžili s vervou a nadšením. Tmu protínaly plamínky svíček, z půdy zazníval hysterický pláč vdovy, boss Carlo byl zahalen v kouři z doutníků a děsil děti nožem, v kuchyni se hroutila kuchařka, jež neúspěšně tajila milostný poměr se zabitým. Bujarý večírek dalších čtyř mafiánů oživoval opravdový alkohol a vléval jim do krve pravou sicilskou jiskru. K dokonalému zmatení situace přispěla skutečnost, že vrahem nebyl tradiční zahradník...
Sobotní ráno jsme si se Zuzkou zpestřily výlete
m do vesnice pro jídlo ke snídani. Byla to fajn procházka, ale přece jen jsme ušly cca pět kilometrů, takže moje energie byla skoro na nule a po hektickém úklidu tábořiště spíš pod nulou. Cestu domů jsem prospala, ale naštěstí nejen já, ale i děti.
Co na to všechno říct... snad velké díky všem velkým i malým :o)
Žádné komentáře:
Okomentovat