úterý 3. dubna 2007

Úvahy o obřadu zvaném svatební

Včera jsem dočítala Poláčkovu knížku Muži v ofsajdu a zaujal mě tam tenhle odstavec:
Neboť každá žena je nadšená stoupenkyně ideje manželství. Nejoblíbenějším ženským sportem je ,dávat sňatky dohromady´. O svém manželství se ženy zpravidla vyjadřují krajně skepticky, ale teoreticky vidí v této instituci výraz nejvyššího blaženství.
Trochu jsem se zamyslela, jestli to platí i o mně. Z hlavy si vzpomenu alespoň na dvanáct míst, kde se dají půjčit svatební šaty. V šalině jsem viděla upoutávku na svatební veletrh a úplně mimoděk jsem se zamyslela, jestli mám v den konání čas. V mém Liščím diáři, kterým mě podarovala Zuzka, je téma svatby zmiňované mottem nebo obrázkem každý měsíc a já to beru jako zcela samozřejmé. Hm.
Nevím, proč nás myšlenka na svatbu tak fascinuje. Opravdu to nevím. Nejde o bílé šaty, stejně je málokterá nevěsta tak nevinná, jak její princeznovské oblečení nalhává. Nejde o to vyzkoušet si, jak moc hlasitě je potřeba říct ano, aby to bylo slyšet z jedné strany oddací síně na druhou. Nejde dokonce ani o to nechat si navléct prstýnek.
Myslím, že ze všeho nejvíc jde o pocit, což je vtipná myšlenka – že kvůli něčemu tak nestálému a naprosto nehmotnému požadujeme něco tak obrovského, hmotného a relativně dlouhodobě trvalého.
Myslím, že úplně nejvíc jde o pocit jistoty, který onen obřad dodá, ačkoliv reálně vzato v dnešní rozvodům holdující době si partnera svatbou určitě nijak extra „pojistit“ nejde.
Pánové možná už stačili zjistit, že ženy neustále touží po tom, aby jim láska byla dokazována – snad tedy lze svatbu pokládat i za důkaz lásky. Odmítá-li partner ženu pojmout za choť, cítí se tato potupená a ponížená tím, že své lásce nestojí za to, aby si ji vzal.
Naopak je možné, že pro muže je potupné do manželství vstoupit. Je tomu tak, kluci? Tedy já nevím, jak to prožíváte uvnitř, ale hlášky typu „sem slyšel, že za měsíc strčíš hlavu do chomoutu, vole“ asi moc na důstojnosti nepřidají.
„My klučinové jsme někdy zlobidla, ale většinou to myslíme dobře,“ prozradilo mi jedno takové zlobidlo - nejspíš ve slabé chvilce. Tak já vám nevím, podle čeho se teda máme ve vás orientovat?
A ještě by mě zajímal názor vás všech, kdo má koho žádat o ruku. Jeden docent od nás z fakulty nám důvěrně sdělil, že svatbu musí vždycky navléct ženská. Zašel tak daleko, že jsme se dozvěděli i část jeho životního příběhu: „U nás to bylo tak, že jsme šli kolem zlatnictví, moje holka, se kterou jsem tehdy chodil, se zeptala, jestli mám u sebe peníze, já blbec jsem řekl, že jo, no a už jsme vybírali prstýnky, pak se mě zeptala, jestli mám v sobotu čas, já na to, že mám, a ona, ať teda dojdu v jedenáct před kostel – a už to bylo. No… proč ne, ona je hodná…“
Hm.

4 komentáře:

Méďa řekl(a)...

Hmm, zajímavá úvaha. Já osobně proti svatbě nic nemám, ale všechno má svůj čas, takže není kam spěchat. Otázka je proč se kluci od svatby (manželství) tak distancují?? Nejsou zastrašení holkama?? Žádat o ruku by měl ten kdo to tak cítí.Takže kdo dřív přijde... Jo a ten docent je sqělý vypravěč:))
Jo a to "zlobidlo" má pravdu:)
BTW, mám pocit, že tenhle blog začína zavánět feminismem.Co blog to "chlap"...

Linda řekl(a)...

Copak feminismus značí to, že píšu či mluvím o mužích? To by pak všechny ženy byly feministky opravdu náruživé :o) Jestli chceš vědět, jak vypadá pravý feminismus, mrkni na http://www.blisty.cz/2007/4/4/art33660.html na pátý a čtvrtý odstavec zespodu :D

medved.pp řekl(a)...

Co Bůh spojil, člověk nerozdělí. jenže jak VFR člověku vysvětlila, Bůh nebude mít až takový monopol. A pak se ze svatby stala romantika. Bláznovství. Už to nebylo racionální rozhodnutí, které pro svou racionalitu dokáže trvat do smrti, ale melancholické sladkobolné blábolení, které prostě jednoho dne přejde v kocovinu a pak už je jen krátká cesta k tomu dát si jinde "malé pivo, řízek a okurek" podle hesla čím ses zkazil (jedna žena), tím se naprav (žena jiná). Hlavně když si mlžeš vybrat operátora, který ti tenhle servis poskytne.

Anonymní řekl(a)...

Myslím, že svatba znamená jistotu. Jistotu partnera, který se o vás (musí) starat, když jste nemocní, který se vás (musí) zastat, když vám někdo ubližuje, který s vámi (musí) zestárnout, dokud jeden (tomu mrtvému) nehodí hlínu na hrob... Není to o výhodách nebo romantice, ale o jistotě....
Kuřátko