Ano, bydlím ve městě, které se za velké a významné označit nedá, přiznávám. Skoro všichni se tu známe, můžeme chodit pěšky z jednoho konce města na druhý a dodržujeme některé tradice. A o velikonočních tradicích u nás doma chci dneska psát.
Sobotní odpoledne bylo věnované barvení vajíček. Každý rok mi aspoň tři až pět kusů praskne. Je to nějaký zvláštní zákon: vaříte-li vejce jedno, bude v pořádku, je-li jich v kastrolu víc (asi tak okolo třiceti), buďte si jistí, že všechna v pořádku rozhodně nebudou. Je to jako třicetkrát nula rovná se pět.
Letos jsme barvily společně se Zuzkou. Ve finále bylo zelené a červené všechno kromě vajec. Netuším, z jakého důvodu barva chytala na skořápky tak blbě a na naše prsty a kuchyňskou linku tak dobře.
V neděli jsem uklízela, protože dřív jsem to prostě nestihla. Našla jsem jako obvykle spoustu věcí, o kterých jsem si myslela, že jsem je dávno ztratila. Velkou záhadou zůstávají černé krajkové kalhotky nalezené za skříňkou. Nevím, že bych takové někdy vlastnila, a nehlásí se k nim ani žádná jiná žena z naší domácnosti. Hm.
Pak probíhal proces stříhání mašlí. Rok od roku se třepí víc, to za mých mladých let... :D
Dneska ráno jsem vstala v sedm, protože znám fórky některých nadšenců a nechat se vyplatit v posteli s očima ještě zalepenýma je dost potupa. Letos naštěstí si podobné vtípky všichni odpustili, měla jsem čas spáchat veškerou nutnou a i nadstandardní hygienu, posnídat a vypít si čajík... V devět dorazili dva spolužáci ze základky. Vystřídali je bratránci následovaní torzem roverského oddílu, řekněme zdravé jádro. V půl třetí přišli kluci z bartošáku. Vzhledem k tomu, že u nás jako obvykle byla jejich poslední štace, o střízlivosti se už nedalo mluvit ani v žertu. Rozladěná kytara se jejich jindy citlivým uším nejevila ani jako nejmenší problém a slivovice tekla proudem všude, hlavně mně po rukách a po stole, prostě těch lidí v našem standardním obývacím pokoji bylo moc, takže vznikla trochu tlačenice. Bartošáci letos zavedli podivnou tradici – místo mašlí si nechávali na tatary uvazovat prádlo. Červená až na patě obětovala jsem dvoje krajková tanga a jednu rudou podprsenku, za což jsem sklidila velký úspěch, ale nevím, jestli mi to stálo za tu dávku studu – vytahovat takové intimní věci jako kalhotky před deseti chlapama je docela silné kafe :o)
Ale veselo musí byt, aj kdyby do rakve zatékalo :o)
V půl páté jsem se loučila s posledními koledníky. Pusa na rozloučenou a těšíme se na další rok! ;o)
Žádné komentáře:
Okomentovat