středa 21. března 2007

HaDivadlo; Karel Čapek: Věc Makropulos

Co bych udělala s receptem na elixír zajišťující 300 let života? Tři sta let strávených v kráse a mládí?
Humanistovi, jaké se speciálně naše fakulta snaží produkovat, by se chtělo vykřiknout cosi o nedocenitelném dárku pro společnost. Nejsem přece takový sobec, abych si něco takového nechala pro sebe... a pak... sama žít pořád dál a vidět, jak má rodina, mí přátelé, mí milenci a mé děti umírají, to asi není nic, oč by člověk stál.
Přemýšlím jen, jestli bychom uměli naložit s třísetletým životem.
"50 let dětství, pak 50 let studií, 100 let aktivního, pracovního života a nakonec 100 let zaslouženého odpočinku, klidného dožití," navrhuje jedna z postav.
"Kdo s vámi však uzavře nějakou smlouvu na takovou dobu, kdo vás pojistí, kdo s vámi na 300 let uzavře sňatek?" vnáší pragmatismus postava další.
"Žít takto dlouho by měli pouze skutečné osobnosti, skuteční velikáni, kteří mají lidstvu co nabídnout," zaznívá z druhé strany jeviště.
Kdo však jsme, abychom srovnávali práva na život? Vybavuje se mi snad až příliš naturalistický popis praktik koncentračního tábora, co jsme slyšeli v jakémsi semináři. O těch lidech, kteří tam zemřeli, také někdo rozhodl, že nemají co nabídnout... nebyl jim věnován ani jejich vlastní život, natož 300 let.
"Můj syn se kvůli vám zastřelil, zemřel pro vás, miloval vás," směřuje hořká výtka k ženě, jež se elixíru napila.
"A to mám kvůli tomu chodit neupravená?" zaznívá vzápětí jedna z nejabsurdnějších vět večera... Zdálo by se, že ta žena nemá srdce, jenomže...
"Dá se žít, dá se žít sto, sto třicet let. Ale pak ve vás zemře duše. Jíst nebo chrápat, všechno je stejné. Odejít nebo zemřít... vždyť je to jedno... Řekli jste, že zpívám bez vášně, bez života... umění je krásné, dokud jej neumíte dokonale. A ta vaše láska, pro boha! ... ta neexistuje. Snad jen ve vás, dokud je ve vás, je, ale sama o sobě neexistuje."
Někdy si připadám strašně stará, jakoby už nebylo nic, co jsem ještě nezažila. Jak bych se cítila po 300 letech?
Člověk může být vděčný i za takovou hloupost, že se nemusí rozhodovat, co udělat s návodem na 300letý život.

1 komentář:

El řekl(a)...

Možná je to dost zmatené, ale víc ze sebe nedostanu, promiňte :o)
Tohle je přepis toho, co jsem si hned po divadle zapsala do deníku.