pátek 28. března 2014

Syslové v obchodě

Probíhám supermarketem a házím do košíku potraviny.
U šunky upoutá mou pozornost výkřik: "Jsi sysel, jsi sysel!"
Otočím se. Asi čtyřletý chlapeček provokuje svoji přibližně o dva roky starší sestru. "Jsi sýýýsééél!"
"Tatí," křičí holčička. Zjišťuju, že k nim patří poměrně fešný, sympatický chlápek. "Tatí, on mi říká, že jsem sysel."
"To víš, že nejsi sysel, Sofinko," chlácholí holčičku otec.
"Tak vidíš," řekne tato vítězoslavně svému bráchovi. "Nejsem!"
"Jsi. Jsi sysel," trvá na svém hoch.
"Tatí!" zaječí Sofinka. Pak si to rozmyslí a přejde do ofenzívy. "A ty jsi židle!"
"Já jsem normální člověk," kontroluje situaci mladší bratr, "ale ty jsi sysel."
Otec se tváří nezúčastněně. Do sporu svých ratolestí se očividně nechce míchat. Sofinka následně dojde ke stejnému názoru a pochopí, že musí spravedlnosti učinit zadost sama. Načež svého bratra praští po hlavě a pro jistotu mu ještě přivře ruku do mrazáku se zeleninou.
Bratr začne okamžitě demonstrativně brečet. Pro mě nastává fáze, kdy bych děti začala třískat. Otec se však otočí s naprosto klidným výrazem, spíš aby se neřeklo.
"Uááááá," kvílí syn, "ona mě bóóóuchlááá!"
"Tak," zakročí otec, neboť syn na sebe začíná strhávat pozornost celého obchodu, "Sofinka se ti omluví, že tě bouchla, a ty se omluvíš Sofince, že je sysel."
Syn okamžitě přestává brečet, aniž by se zarazil nad podivným důvodem své omluvy. Chvíli se se svou sestrou bojovně měří pohledem. Jejich otec se mezitím noří do regálů s jogurty a slyším, jak si mumlá: "Kde je ta straciatella?"
"Promiň," říká chlapeček své sestře s vražedným výrazem v očích.
"Promiň," utrousí Sofinka na půl pusy a vrhne se za otcem do regálu, aby mu vzápětí snaživě podala hned dva kýžené jogurty.
Přemýšlím, jak je možné, že ten chlápek v obchodě plném lidí ve společnosti svých dvou pištících dětí pořád dokáže udržet nervy na uzdě, a to i přesto, že nemůže najít položky z manželčina seznamu.
"Táátíí, já jsem to neslyšél," snaží se chlapeček vytěžit ze situace maximum.
"Já jsem to slyšel," praví otec pořád neuvěřitelně klidným tónem, "a teď konec bengálu, nebo vrátím ty vaše bonbóny."

Uf, vážně mám tohle chtít? :)

1 komentář:

Katy Kaspar řekl(a)...

Krása! Omluv se sestřičce, že je sysel :D.
Před otcem maximální respekt! Jo, muži tohle dokážou často zvládat s daleko větší bravurou, než my hysterický ženský. :) Ještě nedávno bych si tohle neuměla představit, ale po narození druhého dítka jsem zjistila, že jsem se kdysi s jedním dítkem naprosto zbytečně rozčilovala nad věcmi, které mě teď nechávají ledově klidnou. Řekla bych, že jistý druh otupělosti je asi jediný způsob, jak si ochránit zbytek zdravého rozumu. :)