pondělí 3. března 2014

Hospitace číslo dva

Vedu letos k maturitě dvoje čtvrťáky, takže jsem to čekala už od září. Pedagogický svátek, hospitace, přišel dnes - v pondělí, první hodinu.
V 7.55 mi zavolala zástupkyně, aby mi tu milou zprávu oznámila. Tlak mi vyletěl na rekordní hodnoty, ale prodýchala jsem to a v hlavě jsem si sumírovala, na co nesmím zapomenout. Do toho mi obě kabinetní kolegyně rychle udílely rady typu "pozor na slupky od pomeranče v lavicích" nebo "zkontroluj správný počet špendlíků na nástěnce" a tak dále, neboť i to, vážení, i to musí mít učitel v merku.
Napochodovala jsem do třídy. Zástupkyně mě předběhla, studenti právě usedali do lavic se zděšenými výrazy. "Co to má být?" šeptal jeden z nich, když jsem ho míjela. "Máme hospitaci," odpověděla jsem taky šeptem. Vzápětí dorazil ředitel. Student se celý pobledlý zhroutil do židle. Holt stres pro všechny.
A tak začala hodina. Napsala jsem na tabuli čerstvé datum i téma (ačkoliv si pořád myslím, že psát na tabuli téma "Didaktický test", když pak přes to stejně stáhnu plátno a ten test promítnu přes projektor, je prostě blbost), řekla jsem cíl hodiny. Normálně to nedělám, protože mi to přijde jako maximální křeč, ale co bych pro vedení neudělala. Větrala jsem ostopéro, studenti seděli rovně a jelikož byla první hodina, nemusela jsem ani řešit slupky a kelímky od kdečeho v lavicích.
Nebudu napínat. Každá voda nakonec steče dolů, Stázina se dostane Kubovi za ženu a hospitační hodina má taky jen 45 minut. Řekla bych, že jsem to v rámci možností zvládla dobře, při následném rozboru mě v podstatě hodně pochválili. Leč i výtky padly, a to zejména za následující:
1) na třech opěradlech židlí visely bundy, které jsem měla nechat pověsit na věšáky,
2) když jsem nechala zhasnout jednu řadu světel, protože do třídy začalo svítit slunce, byla zhasnuta světla u zdi, nikoliv u oken, na což jsem neupozornila, a třída tak nebyla správně osvětlena,
3) na konci hodiny jsem třídě nesdělila naplnění či nenaplnění dnešního cíle hodiny,
4) když jsem třídě dala opravené písemky, neměla jsem statistiku, kolik bylo kterých známek,
5) neupozornila jsem na křivě visící projektor, který celou hodinu promítal didaktický test šejdrem,
6) nezadala jsem třídě písemný domácí úkol.

Pracovat ve školství, to je prostě samý humor.
Tak zase za rok.

Žádné komentáře: