pondělí 28. října 2013

Na praxi

Abych se před svými maturanty trochu vytáhla, slíbila jsem jim, že se na ně půjdu podívat na praxi do nemocnice. Sice mi odborná učitelka nabídla, abych došla až na osm, ale to by znamenalo ztrátu kytičky. Takže jsem vstala po 4. hodině ranní a dokodrcala jsem se trolejbusem na půl šesté do nemocnice.
Studenti ve svých sesterských oblečkách vypadali vysoce profesionálně. Na rozdíl ode mě je naprosto nevykolejila poznámka jednoho zdravotního bratra, že na chodbě je zaparkovaný nebožtík. Pouze se konverzačním tónem zeptali, zda je zakrytý.
Pak jsme šli dělat hygienu. Tedy oni, já jsem je pouze zpovzdálí sledovala. Když jsem viděla, jak žínkou zkušeně šudlají všecky možné záhyby všech možných těl, ze kterých navíc z různých konců trčely různé hadičky různých barev, začala jsem chápat, proč většinu z nich obtěžují rozbory básní a filosofie.
Během vizity doktorka vytáhla z krku pacienta dvaceticentimetrový šlauch. Nikdo kromě mě ani nemrkl. Zatímco mí studenti zručně dělali převaz, já jsem uvažovala o tom, co by se stalo, kdybych se tam složila.
Když jsme šli všichni společně na přestávku, jeden studen navrhl, že mi udělá odběr. Než jsem se stihla rozmyslet, měla jsem zaškrcenou paži a jehlu v žíle. Jako obvykle mě pohled na vlastní krev vyplašil. Studenti se smáli a ten, který zákrok prováděl, mi vtiskl do dlaně zkumavku s tím, co ze mě vysosal. "Ještě je teplá, zkuste... vemte si ji domů!" nabízel mi dobrosrdečně a druhý den ve škole starostlivě kontroloval, jestli nemám modřinu.
Krev jsem si domů nevzala, spoustu zážitků ano. O bílých pláštích se mi zdálo ještě dvě noci. Ale předsevzala jsem si, že skončím s týráním v podobě dějin filosofie a radši budu hledat cestu prakticko-příjemnou.
Dobrá zdravotní sestra přece nemusí číst Vergilia v originále.

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Lindy!
Se zájmem jsem si přečetla tvůj svěží fejeton o zdrvotické praxi tvých studentů.
Přeji ti hodně takových i jných méně šokujících zážitků ve tvém zajímavém povolání.
Babička Šeb.