První týden za mnou

První tři dny, kdy ve škole ještě nebyli studenti, jsem strávila poznáváním budovy a kolegů, respektive kolegyň (neb mužů máme pomálu).
Kolegyně jsou všechny hubené (jak to dělají?) a vesměs krátkovlasé, takže je rozlišuju jen velmi obtížně. Ale většinou jsou milé a většinou mi nabídly tykání. Akorát si nepamatuju, kterým mám vykat, sakra.
Už jsem také zjistila, který kabinet je protirežijní a který prorežijní. Sídlím vedle anarchistické kukaně tělocvikářů, takže všechny horké novinky mám z první ruky.
Moje pracovišťátko oplývá vlastní toaletou, a dokonce sprchou. Moje dvě kolegyně češtinářky jsou skvělé, heuréka. Jedna je oriflejm lejdy a druhá mluví jako kulomet a lítá jak namydlený blesk. Obě jsou sdílné a předpisy mají rozumnou měrou na háku. Jsem spokojená.
První školní den se studenty jsem zahájila ještě daleko před budovou školy. Narazila jsem totiž na hlouček děvčat, která jsem učila v červnu. Tvářily se nenápadně a báňaly první cigára nového školního roku. Snažila jsem se prosmýknout kolem, ale bohužel si mě všimly. Taky z toho nebyly nadšené a snažily se maskovat cigarety za zády. Dost neúspěšně. "Pančelko, dobrý den, nic ste neviděla, jó?"
"Škola ještě nezačala," pravila jsem přes rameno. Přece je nebudu buzerovat prvního září v půl osmé ráno.
Když studenti odešli domů, následovala krátká organizační porada. Bylo nám sděleno, že v pondělí budou některé třídy chybět a že ve sborově se objevila učitelská hromada, nechť si ji majitel laskavě odnese.
A zítra, zítra jdu k maturitám.