sobota 10. října 2009

Lingvistické okénko

Jako student bohemistiky a příznivec staroslověnštiny a historické češtiny si nemohu odpustit malý exkurs do bulharského jazyka. Vás stejně všecky hrozně moc zajímá, jak se tady mluví a jak se bulharština liší od češtiny, že? :D
Jsem tady měsíc a pět dní, takže moje znalosti nejsou nikterak hluboké. Nicméně tou nejzajímavější věcí je, že bulharština nemá pády. Maminka křičí na tatínek, Milena pomlouvá Drahuna a Pepa se líbí Pavla. Zbytky pádů, ale opravdu jen zbytečky jsou zachovány v zájmenech, a to ještě jen třetí a čtvrtý pád (Anička dá Frantovi facku. - Ona mu ji dá.) Samozřejmě tímto se bulharština stává o dost jednodušším jazykem než čeština. Ale má jiné svoje zákeřnosti - například devět minulých časů. Zřejmě se jedná o záležitost tak složitou, že nás během jazykového kurzu nenaučili ani jeden, takže s napětím čekám na začátek kurzu bulharštiny pro cizince.
Pro mě naprosto nepochopitelná věc jsou členy, které jakoby nahrazují ukazovací zájmena a připojují se za slova, například ta židle - stol´t, ten stůl - masata, to děvče - momičeto atp. Ovšem Bulhaři je používají natolik často a v tak různých situacích, že v tom nevidím žádné pravidlo, což mě samozřejmě trochu mate. A taky to dělá z bulharštiny srandovní jazyk plný -t, -ta, -to, takže když posloucháte plynulou řeč Bulharů, trošku to připomíná kulomet.
Píše se tady kirilicí, tedy azbukou, ale to samozřejmě všichni víte. Zatímco měkký znak jsem viděla jen v jediném slově, a to beilo (prádlo), tvrdý znak se používá dosti hojně - funguje jako kraťoučká samohláska ve skupině souhlásek, a umožňuje tak výslovnost. Jinak azbuka je pro mě ještě pořád ne úplně jednoduchá a u delších slov si ještě pořád připadám jako dyslektický prvňáček, který napsané písmenko se zvukem spojuje s vyplazeným jazykem pouze vědomě, nikoliv automaticky.
V bulharštině zůstaly plně zachovány jmenné tvary přídavných jmen. Zatímco v češtině máme jen zbytky (a to jen v mužském rodě) a jejich užití se chápe většinou jako zastaralé (nemocen, mlád, stár, vinen...), tady se žádný jiný způsob neužívá, a tak si vás namluví bogat muž, koupíte si chubav byt a novo auto a budete mit rozov život. :)
Opravdu veselé je, že ačkoliv čeština s bulharštinou užívají hodně stejných slov, často došlo k velkému významovému posunu. Máte tedy velkou šanci, že slovo, které v konverzaci použijete, něco znamená, ale taky máte velkou šanci, že znamená něco jiného než v ČR. Stůl (resp. stol) je tady židle, teniska je tričko, žiletka je svetr, napravo je rovně, za mě znamená pro mě, o je vedle, do je u...
Takže když někdo řekne, ať dáte tenisku do stolu, musíte hodně přemýšlet, než vám dojde, že máte položit tričko poblíž židle. Když k tomu přičtete opačné pohyby hlavou, není to tady pro komunikaci jednoduché. A vsadím se, že si to všecko zažiju asi tak týden před odjezdem domů a pak se budeme všichni divit :D

3 komentáře:

David Povolný řekl(a)...

ale kirilice není azbuka ;)

Anonymní řekl(a)...

No já jsem našel na internetu toto: http://bulharsko.evropou.cz/jazyky-pismo.htm tatka

David Povolný řekl(a)...

No ono je to složitější. Jako cyrilice se dneska většinou označuje to prapísmo, kterým se zapisovala staroslověnština. Zatímco azbuka jsou ty současné národní abecedy, které z cyrilice vznikly. Další věc je, že azbuky Bulharů, Rusů, Ukrajinců a těch dalších se trochu liší. Viz třeba http://cs.wikipedia.org/wiki/Cyrilice

Ale ono je to jedno. Sem si jen tak rýpnul ;)