Tradiční zimní výprava tradičně bez sněhu, no proč ne - letos na motivy pevnosti Boyard. Dvaadvacet řvoucích dětí mi jako obvykle poskytlo cosi jako mentální antikoncepci, ale taky jsem se po dlouhé době vyřádila. Teda ne úplně, protože nejvíc jsme se Zuzkou musely řádit v kuchyni, ale pár her jsme si taky užily.
Kuchař odřekl svou účast na poslední chvíli a jediné, čím přispěl k akci, byl seznam surovin, ovšem bez gramáže. Člověk bez praxe z fleku prostě nevymyslí, kolik má čeho koupit, a času v obchodě nazbyt nebylo, takže to dopadlo tak, že nám zbyly troje sýry, čtyři másla, půl kila marmelády, palice česneku (o které doteď nevíme, k čemu ji kuchař chtěl) a dva bochníky chleba. S klením poněkud neskautským jsme se Zuzkou napochodovaly do kuchyně; k sobotnímu obědu měl být vývar a bramborový guláš. Nakonec byly nudle se zeleninou a gulášová polévka. Opravdu jsem nevěděla, že se ty nudle tak navaří. Ten jeden sáček tam vypadal hrozně ztraceně, tak jsem přidala druhý a najednou všechna voda byla pryč a hrnec byl zabetonovaný těstovinami... A guláš se prostě nezahustil, i když jsme tam nalily pul litru jíšky. A nechápu, proč kuchař vymyslel na nedělní snídani vajíčkovou pomazánku a kakao; nutit děti zapíjet zasedající vejce sladkým mlékem mi přišlo téměř sadistické. Ale přece dvě plata vajec nevyhodíme.
Program se povedl narozdíl od jídelníčku dokonale. Děti lovily mince ze sklenice s obrovským pavoukem, lozily po laně, nechávaly v labyrintu závodit pro ten účel koupené myši, jedly na čas chleba a z indícií vymýšlely klíčové slovo. Na všechno dohlížel otec Fura důstojný do momenty, kdy se o něm jeden rover vyjádřil, že "už stopadesát let žije ve své věži, kde střeží tajemství orální samohany".
V noci dětem v podkroví pršelo do postelí a na kadibudce mi málem umrzl zadek, zatímco jsem pozorovala pavouka, který na mě mával druhou pravou nohou. Ale co nás nezabije, to nás posílí; při závěrečných reflexích nejčastěji zněla věta: "všecko se mi líbilo!" :)
Kuchař odřekl svou účast na poslední chvíli a jediné, čím přispěl k akci, byl seznam surovin, ovšem bez gramáže. Člověk bez praxe z fleku prostě nevymyslí, kolik má čeho koupit, a času v obchodě nazbyt nebylo, takže to dopadlo tak, že nám zbyly troje sýry, čtyři másla, půl kila marmelády, palice česneku (o které doteď nevíme, k čemu ji kuchař chtěl) a dva bochníky chleba. S klením poněkud neskautským jsme se Zuzkou napochodovaly do kuchyně; k sobotnímu obědu měl být vývar a bramborový guláš. Nakonec byly nudle se zeleninou a gulášová polévka. Opravdu jsem nevěděla, že se ty nudle tak navaří. Ten jeden sáček tam vypadal hrozně ztraceně, tak jsem přidala druhý a najednou všechna voda byla pryč a hrnec byl zabetonovaný těstovinami... A guláš se prostě nezahustil, i když jsme tam nalily pul litru jíšky. A nechápu, proč kuchař vymyslel na nedělní snídani vajíčkovou pomazánku a kakao; nutit děti zapíjet zasedající vejce sladkým mlékem mi přišlo téměř sadistické. Ale přece dvě plata vajec nevyhodíme.
Program se povedl narozdíl od jídelníčku dokonale. Děti lovily mince ze sklenice s obrovským pavoukem, lozily po laně, nechávaly v labyrintu závodit pro ten účel koupené myši, jedly na čas chleba a z indícií vymýšlely klíčové slovo. Na všechno dohlížel otec Fura důstojný do momenty, kdy se o něm jeden rover vyjádřil, že "už stopadesát let žije ve své věži, kde střeží tajemství orální samohany".
V noci dětem v podkroví pršelo do postelí a na kadibudce mi málem umrzl zadek, zatímco jsem pozorovala pavouka, který na mě mával druhou pravou nohou. Ale co nás nezabije, to nás posílí; při závěrečných reflexích nejčastěji zněla věta: "všecko se mi líbilo!" :)
3 komentáře:
A tys byla Pačes nebo Paklíč?
Palinda :D
A někdy taky Pako;)
Okomentovat