sobota 21. února 2009

Džungle před tabulí na vlastní kůži

Včera jsem byla poprvé ve své nové práci: zájmový kroužek angličtiny pro děti prvních a druhých tříd na jedné základce. Vlastně jsou to tři zájmové kroužky po sobě jdoucí a celkem je v nich přihlášeno 40 dětí. Shodou okolností škola včera pořádala pro první stupeň karneval, takže do třídy napochodovaly víly, zvířátka, princezny, čarodějnice a jedna baletka.
Vězte, že idea co nejmenšího počtu žáků ve třídě, aby se jim učitel mohl věnovat pokud možno individuálně, je pouhopouhá zástěrka pro záměr uchránit učitelovo zdraví, konkrétně hlasivky, nervy a vlastně asi i život. I krocení čtyř dětí dorazivších do poslední skupiny bylo šílené - a co teprve prostřední skupina o jedenácti štěbetajících pusinkách.
V první skupině, kde jsou samí prvňáci, se mi jeden chlapeček při dělání prezence nahlásil slovy: "Jasně, bejby, jsem tu," a svoje slova doprovodil zdviženým palce a výrazem, z něhož za pár let bude chlípný. Zbytek dětí ztuhle očekával mou reakci; měření sil nastalo.
Chlapečkovi jsem věnovala ten nejpřísnější a nejzlověstnější pohled, jakého jsem byla schopná. Jeho laškovný výraz se proměnil ve trochu zklamaný, trochu schlíplý obličej a zabrumlal cosi o tom, že si myslel, že se jmenuju Linda Vtipná. Nechápu, kde na to přišel.
V další skupince ztratila jedna malá holčička převlečená za vílu jakýmsi záhadným způsobem punčošky a celou hodinu do mě hučela, abych jí je pomohla hledat, zatímco patnáctikilový chlapeček se pokoušel umlátit třicetikilového chlapečka polštářem a další tři děti jedly hořické trubičky, které byly zřejmě jako dezert k obědu. Moje idea, jak budu celou hodinu na děti mluvit anglicky, se velmi rychle odporoučela, a já jsem pochopila, že si můžu gratulovat, když děti donutím vypracovat triviální pracovní list na téma clothes.
Když skončila třetí hodina a já jsem zvedala dvacet židlí, které ani přes mou opětovnou výzvu děti nepozvedaly, přemýšlela jsem, proč nás ve škole učí tolik odborných věcí, když by stačilo naučit nás jediné: jak se práská bičem.

4 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

No jo, to je to dnešní: škola hrou, alternativní třídy, kde děcka dělajó,co chcó...kam ten svět spěje... Bijme je!

Blanička řekl(a)...

"Bijme je" - to je výraz,který přináší spoustu obviňování a problémů.

To musíš, Lindo, učit v nějaké super rozjeté třídě:), ale věř mi,že plynulá anglická řeč není pro prvňáčky:) Tímhle obdobím velkých plánů jsem si taky prošla.

davidek řekl(a)...

takhle nějak vypadá moje peklo! :)

Anonymní řekl(a)...

Mně minulý týdne řekl jeden sedmák,abych ´jeho spolužačka, která neposlouchal mé výzvy, ke splnění donutila pěstmi:-))...bez pěstí to šlo taky..ale mám pocit, že někdy by byly jediným účinným prostředkem..janča