sobota 24. ledna 2009

Nevěstou

Už se mi zdálo hodně nesmyslů, ale ten dnešní většinu z nich překonal.
Zdálo se mi totiž o mé vlastní svatbě.
Všechno se odehrávalo v aule právnické fakulty MU. Po pravé straně vpředu seděla moje rodina. Vlevo vzadu stáli skauti; viděla jsem Medvěda v jeho zelené zimní bundě, Miru v červené mikině, Zuzku s Tomášem (Zuzka pořád vyskakovala, aby viděla) a další. Tak jsem to nakonec já, kdo má z naší skautské party svatbu jako první, přemýšlela jsem.
Ženich měl sako, které nápadně připomínalo to, ve kterém byl se mnou Dejv ve čtvrtek na obědě. Když jsem šla kolem řečnického pultíku, napadlo mě, že jsme zapomněli pozvat Pekaře, ale pak jsem si vzpomněla, že je vlastně kdesi pryč.
Stáli jsme pod tou freskou, co je v aule na zdi, a přišel chlápek v černém obleku. "Teď dostanete dvacet minut, abyste si rozmysleli, že do toho fakt chcete jít," řekl, "prosím všechny, aby byli potichu." Vyděsilo mě to tou fatálností, začala jsem zběsile přemýšlet, do toho se míchala moje zvědavost, co bude, když řeknu ne - tuhle fantazii mám btw i v reálném životě.
Dvacet minut uteklo strašně rychle. Pořád jsem nevěděla. Chlápek v černém se blížil a protivně se zubil: "Takže, tyvoe, fakt si ji chceš vzít?" ptal se ženicha.
"On řekl ty vole!" začal se smát jeden svědek za námi. Periferním viděním jsem sledovala, jak mamce a babičce zděšením padají čelisty. Zároveň se odněkud vynořil jiný chlápek a šeptal, že už to spočítal a že svatba vyjde každého na tři sta třicet korun, ale že to pořešíme potom.
"No jo," odpověděl ženich na otázku. Oddávající se obrátil ke mně: "A ty, budeš jeho francouzská milenka a miminečko?" Zamyslela jsem se, co to přesně znamená, a nevěděla jsem. Svědek za námi se pořád smál. Myslela jsem že někoho zabiju, a vztek byl zřejmě to, co mě probudilo, takže na prstýnky a polibek už naštěstí nedošlo, kdoví, jak by to všecko dopadlo :D

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Hehe, a rekla bys ano?:D

kaača řekl(a)...

smích, víš aspoň, koho sis brala, francouzská milenko? :)