úterý 20. května 2014

Maturitní speciál

Musím se pochlubit. Z ústní češtiny všechny mé děti (děti? sakra... vždyť je jim dvacet!) odmaturovaly s velmi uspokojivými výsledky. Jsem prostě dobrá :) Místy to bylo vtipné, místy jsem se dost zapotila i já. Ale ve finále well done!

Začali jsme v pátek ráno. Při slavnostním zahájení jsem si všimla, že máme obráceně vlajku. Ona ta svislá poloha přece jen není úplně logická. "Pane řediteli," šeptala jsem náčelníkovi, "máme špatně vlajku!" Ředitel, který učí biologii, pravil, že jsem určitě jediná, kdo si toho všiml. Ale trvala jsem na nápravě, a tak státní důstojnosti bylo učiněno zadost.

A pak začal nekonečný kolotoč zkoušení a přísedění a přísedění a zkoušení. Od zhruba šestého studenta jsem se začínala podepisovat jako Karel Jaromír Erben, případně jako publicistický styl. Večer jsem byla ráda, že trefím domů.
K těm vtipným příhodám patří hlášky typu "já už vím, jak to bylo, on ten Oliver Twist napsal toho Oscara Wilda" nebo "no tož oni tam nekeho zabijú, né?" nebo taky "já nevím, kdo je autorem naší hymny, ale vím, že ta hymna je v E-dur".

K těm méně vtipným bych zařadila dlouhé mlčení na otázku, kdo je hlavní postavou díla Babička. "Vystupují tam i nějaká zvířata?" snažila se kolegyně dostat ze studentky aspoň něco, když už neví, kdo je Viktorka. "Pes?" špitla slečna. "'No výborně, ano, dokonce dva psi, jak se jmenují? Sul...? Sul...?" "...tán," doříkává uchazečka o dospělost. "Dobře, a ten druhý? Ty...?" potí se kolegyně. "...gr," odsuzuje se studentka k maturitě v září. Holt - někdy to nevyjde.

Na závěr tajný příběh. Přiznám se dobrovolně - nečetla jsem všechna díla z maturitního seznamu. Snažila jsem se, ale pár jsem si jich z časových důvodů nechala na léto (nebo na důchod). A před losováním jsem pokaždé pevně věřila, že to nepřečtené dílo nepadne. Nepadlo - až dnes. Radka, moje nejlepší studentka na češtinu, zalovila v číslíčkách a vytáhla si Želary. V duchu jsem zaklela, ale pak jsem se uklidnila. Tahle holka si odmaturuje sama, je poctivá, má načteno, umí na sto procent, říkala jsem si. A taky že jo. Věděla prostě úplně všecko. Po zkoušce jsme se potkaly nad chlebíčkem v občerstvovně. Pogratulovala jsem jí ke skvělému výkonu a pak... "Radko," řekla jsem kajícně, "já se ti musím k něčemu přiznat. Já jsem ty Želary nečetla." Zvedla ke mně od jednohubek svoje krásné hnědé upřímné oči a zasmála se. "Já, paní učitelko, taky ne." Rozesmály jsme se obě a pak jsme si slíbily, že si to necháme jako naše malé tajemství.

Od zítřka občanka v lyceu. To bude taky jízda.

5 komentářů:

Jarka řekl(a)...

Aha, tak já vím, kdo je autorem hymny, ale nevím, že je v E dur. A mám pocit, že začíná pomlkou.

Vlajky přísným okem kontroluju všude. Na fotkách z maturitní místnosti by opačně pověšená vlajka vypadala vážně blbě.

Sáruška řekl(a)...
Tento komentář byl odstraněn autorem.
Sáruška řekl(a)...

Narazila jsem na tenhle blog úplnou náhodou, když jsem z toho svého asi třikrát zmáčkla tlačítko "další blog". A musím říct, že to byla fakt dobrá volba. Píšeš fakt skvěle. U mnoha příspěvků jsem se fakt od srdce zasmála. A je hrozně zajímavý číst tvoje historky. Ráda poslouchám historky kamarádky, která je učitelka a teď budu ráda číst ty tvoje.
Mě čekají za 3 týdny magisterské státnice a upřímně doufám, že si zkoušející nebudou říkat to co ty u některých studentů při maturitě.
P.S. je hrozně vtipný vidět zpětně, jaká je maturita sranda proti tomu, co čeká člověka na vejšce. Tam za tebe při zkouškách rozhodně nikdo nic neříká :-)
Tvoje historky jsou tak vtipný, že si říkám, jestli si ještě dráhu v mediální sféře nemám rozmyslet. ;-)
A taky mě to inspirovalo, že bych po 2 a půl letech od posledního příspěvku taky mohla oprášit svůj blog, aby tam nebyly jenom samý pubertální výlevy z doby, kdy jsem si ho založila.

Sáruška řekl(a)...

Mám vlastně ještě jednu otázku, na kterou jsem se včera zapomněla zeptat. Nemáš strach, že se o blogu dozví tvoji studenti a budou tě špehovat? To by mě asi znervozňovalo :-)

El řekl(a)...

Děkuju.
Blog opraš, je to sranda :) a u státnic hodně štěstí - fakt je to oproti maturitě mnohem míň příjemné.

Kdyby na blog (radši nedejbože) přišli studenti, tak by se snad taky zasmáli, ostatně nepíšu tady nic jiného než to, co spolu prožíváme v hodinách :)