Trochu jiný předvánoční stres

Zapálený adventní věnec, napečené cukroví, včas koupené dárky, vyměněná okna, uklizený byt, stromek a klid. To byly moje představy o Vánocích ještě do poloviny listopadu. Ach, jsem já to naivní děvče.
Celé se to zaseklo na výměně oken. Když se s námi měniči domluvili poprvé, nakupili jsme nábytek na hromadu, všecko, co šlo, jsme přikryli fólií a oblepili izolepou a čekali jsme. Navzdory plánům však pánové nedošli pravíce, že se k nám dostanou až za týden. Odlepili jsme tudíž kilometry izolepy a srulovali fólie nahoru na nábytek, kterýžto jsme se rozhodli ponechat na hromadě.
Za týden měniči došli. Bohužel došel také mráz. Teplota v bytě spadla o 15 stupňů, což znamenalo přibližně na nulu. Zkřehlými prsty jsme znova oblepovali nábytek. To nevadí, utěšovala jsem sebe i Štěpu, těch pár dnů nepohodlí nám za to stojí.
Okna byla vyměněna a na řadě byl zedník, který měl dojít za dva dny. Došel dřív, ale pouze proto, aby nám řekl, že nestíhá a že dojde za týden.
Odlepili jsme tudíž opět kilometry izolepy a srulovali fólie nahoru na nábytek, kterýžto jsme se rozhodli ponechat i nadále na hromadě. Navíc jsme umyli všecky podlahy a všecky rovné plochy, jelikož bylo všude na prst prachu. Teplota v bytě po třídenním topení na maximum stoupla zpět na krásných patnáct nad nulou. Venku patnáct pod. Místo čaje jsem si začala vařit coldrex. Koberec smotaný na záchodě počal oplétat pavučinou jakýsi pavouk a holubi si zvykli tulit se na balkoně k novým plastovým dveřím.
V neděli večer nám zedníci konečně potvrdili, že ráno dojdou a že jim práce bude trvat zhruba týden.
Začali jsme se balit, abychom se přestěhovali na Smetanku. A zase jsme balili byt. Do fólií, do izolepy, do kartonů. Advetní věnec, který jsem jako jedinou z položek prvního odstavce stihla zařídit, skončil pod fólií taky. Když jsem ve spěchu lezla ze sprchového koutu, který jsme vzápětí potřebovali zaskládat nábytkem, rozsekla jsem si těsně nad kolenem nohu o šuplíček na pračce.
Za mého vydatného klení a krve prosakující pyžamem jsme byt opět připravili na útok dělníků.
V pondělí jsem tam byla s nimi. Na střídačku jsem četla Markétu Lazarovou a jedla v koupelně mezi metrovou dracenou, zrcadlem, obrazem, pračkou a dvěma židlemi narvanými do sprchového koutu chleba s nutelou.
"Možná skončíme už ve středu," řeklo zednické kápo. "Jé, to by bylo výborné!" zaradovala jsem se a začala jsem v duchu počítat, kolik toho stihnu o víkendu uklidit a napéct.
"No ale stejně dojdeme ještě v pondělí," dodal chlápek.
"Jak to?" ptala jsem se zoufale.
"Přece vymalovat," odpověděl zedník a já jsem hluboce zalitovala, že jsem z ledničky před zafóliováním nevytáhla spolu s máslem a marmeládou taky vodku.