nastalo, když mě nemluvní čtvrťáci pozvali na svůj stužkáč. "Ale vždyť se vůbec neznáme," dívala jsem se rozpačitě na barevný papírek. "Tak se poznáme," pravil třídní zmocněnec, který mi pozvánku předával. Skoro jsem zamačkávala slzu. Nakonec mi po nich snad i bude smutno.
Minulý čtvrtek jsme měli poradu, která trvala tři a půl hodiny. Kolegyně mi vztekle doporučila vzít si na poradu příští, jež bude nejenom provozní, ale také pedagogická, věci na bivak. Můžete mi někdo půjčit malý stan a termosku?
U prváků jsem odhalila dvě opsané slohovky, a tak jsem poprvé byla opravdu drsná. Přistižené studentky se choulily do sebe jak ježek před medvědem (na jaře). Slohovky druháků (charakteristika, nejčastěji na téma "můj partner") mi otevřely cestu do srdcí šestnácti- a sedmnáctiletých holek. S nostalgií jsem zavzpomínala na dobu před deseti lety; jako bych se slyšela.
Co mě fascinuje nejvíc, je myšlení studentů, jejich hluboká potřeba spravedlnosti, dobra, happyendu, jejich rozhořčení nad křivdami a nepravostmi světa. Mají řešení na všechny problémy. Jsou revoluční a nebojí se změn.
Uvědomuju si, jak velký rozdíl mezi námi je; zatímco já (už) mám tendenci všecko relativizovat a být v soudech opatrná, oni mají jasno. Svět je černobílý, hrdinové jsou hrdiny a darebáci darebáky.
Akorát nevím, kdo se má od koho učit.
A chtějí po mně FB, prý "pro kamaráda" :D
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat