pondělí 10. října 2011

26

Vloni jsem to prožívala víc, přeci jen to bylo čtvrtstoletí. Letos - celkem žádná změna. Hlavní změny pro tenhle rok už mám snad za sebou, aspoň doufám.
Kolik vám je? ptali se studenti, když jsem plácla, že mám dneska narozeniny. Dvacet tři, hádala jedna slečna. Ale ne, dvacet jedna, opravovala ji druhá.
Dvacet šest, usmívala jsem se já.
Kecy! volala třída, to si děláte srandu!
Lichotníci, asi doufali, že budu tak naměkko, že nebudu zkoušet.
Moje šedesátiletá teta mi popřála "dobrou pařbu".
Dejv mi popřál do roka kudrnáče, doufám, že myslel toho učitele z FF. I když vlastně nevím, co by byla horší varianta.
Ségra psala něco o bičenkách poševních, předpokládám, že už po mně nikdy nebude chtít pomoct se slohem za takovou drzost.
Od rodičů drahých dostala jsem žehličku a žehlicí prkno a od tetičky a strýčků (taktéž drahých) Pandemic. Mám pocit, že jsem vybavena a mohu se vdávat.
Koukám na rozjásanou slunečnici ve váze před sebou. Za oknem podzimní modro a spadané listy začínají vonět.
Krásný podzim. Díky všem, co jste se mnou u toho :)

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Pche, nedělej, bičenky se líbily i tobě) A sloh pošlu někdy během týdne:D:)N.