Hádání slov, z nostalgických důvodů pamětníky označované jako "Kufr", je jedna z nejúspěšnějších her, které jsem se svými svěřenci ve škole vyzkoušela. Ne s těmi malými (mimochodem včera jsem poprvé v životě pomáhala chlapečkovi čurat a byl to fakt stres), ale se čtvrťáky a páťáky v družině. Jejich vysvětlování stojí za to :)
Je to vyjmenované slovo mezi lysý a lýtko. (lýko)
Áááááá! To... tohle... (holčička se z rozpaků řehtá, ukazuje si na hrudník, publikum si zděšeně zakrývá pusu). (ňadra)
Je to české město a vaří se tam pivovary. (Plzeň)
Je to město, kde všechny ženské mají vlasy vyčesané do drdolu a v něm zapichnuté špilky. (Japonsko)
Jak jsme byly u vás a tys byla naštvaná na mamku a jednu mi dalas. (fotka)
Nooo... když... (dítě koktá) když se muž a žena mají rádi, tak to dělají. (polibek)
Máš to na obličeji, má to i kráva a je to nespisovně. (pysk)
Ehm... (holčička rudne), mají to... (klopí zrak)... hmm... kluci pod kalhotama. (trenýrky)
Jí to Honza! (šušeň)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
1 komentář:
:-) Je fakt, že děcka vymyslí různé úsměvné slovní spojení, tak třeba Kačka když byla malá, tak říkala taťkovi: "Co mě to jezeš?!?" a nebo: "Fůůj, ty smrdíš nohama!!!", nebo o pekárně říkala, že je to "pečovna". Myslím, že prostě musí každé dítě k vyjadřovacím schopnostem dorůst... Ovšem u páťáků a šesťáků bych řekla, že už by nějaké vyjadřovací schopnosti měli mít. :-)
Liba
Okomentovat