Konečně začala škola. Už od dětství z toho pokaždé mám radost (ano, i proto jsem se rozhodla být učitelkou). Samozřejmě kromě radosti přišel i stres s předměty, úkoly a požadavky, letos jako třešnička na dortu dosud nevyřízené papíry k Erasmu.
To je ostatně kapitola, jež se svou tragikou dotýká komična. Z centra zahraničních studií vás pošlou za oborovým koordinátorem. Koordinátor dva měsíce není k nalezení, načež, když je polapen, vás s úsměvem odkáže na vedoucího katedry. Běžíte na studijní zapsat se do semestru bez jediného uznaného kreditu. Vaše dokumenty mají oslí uši na všech rozích, jak je všude nosíte, kdybyste náhodou potkali tu správnou osobu. Vedoucí katedry se z důvodů neznámých první týden školy na fakultě nevyskytuje. Únor se překulí do března. Nakonec vedoucího dopadnete; do jeho pracovny vstupujete s nekonečnou úlevou. Ovšem ten vás laskavým tónem pošle na studijní oddělení. Už vím, jak vznikla pohádka o slepičce a kohoutkovi, co leží v oboře, nožky má nahoře.
Navíc po půl roce začal studovat i Hrnča. Ze tří předmětů kvůli dvěma vrčí a skuhrá. Ve čtvrtek máme oba na desátou. Minulý týden to bylo poprvé. Nevím, zda to zvládnu ještě dvanáctkrát. Na moje "dobré ráno" odpovědělo "uhm vrr grr hu hu chrr brr uhuhu", a když jsme vystoupili na České, zeptal se mě, jestli je tam tolik lidi takhle brzy ráno každý den a co tam sakra dělají.
No... aspoň že je takové krásné počasí :)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat