pondělí 4. února 2008

Poetický večer

„Pepíku, Pepíku... Pepíku, Pepíku,“ recitovaly jsme s Peťou včera v hospodě. Kluci hleděli jak zjara, tak jsme jim vysvětlily, že se jedná o absolutní verš. „Když jsem já šel okolo vrat, zakopl jsem o kolovrat,“ dodala Petra. „Naše staré hodiny bijí čtyři hodiny,“ pravila jsem já.

Ivoš se zamyslel: „V teráriu varan jde na rande.“

„Já bych vám řekl baladu o kypré Margot, ale je to hrozně sprosté,“ zapojil se Mira. Jura pookřál a zasvítily mu oči. André naopak nevzrušeně srkal kofolu přemítaje zřejmě o varanovi.

„Wooboobooboooo,“ souhlasil John.

Netušila jsem do včerejška, jaký mají roveři smysl pro poezii.

(Teď jsem si ještě vzpomněla na náš oblíbený anaforický verš „Ona má, ona má, ona má pystíčky odulé jako dvě cibule.“)

A proto studuju češtinu :D

4 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

A já mám hádanku...
Co to bylo v trávě?
On a ona jedno tělo zkoušeli si právě.
Pak se rozpršelo.

Není sice absolutně rýnovaná ani pěkně přisprostlá, zato hezky poetická :)

Blanička řekl(a)...

a pamatuješ si na:
Za Jeníkem, za Pepíkem
za Vencou i za Jiříkem...
:))))

Anonymní řekl(a)...

a co:
"lecjaký trpaslíček
na krátkých nožičkách,
chtěl by sobě vybírati
v hezounkých holčičkách..."

Méďa řekl(a)...

..a příště Roveři s velkým "R";)