Obdarovávání

Cinkly dveře a do drogerie, kde jsem se právě přehrabovala v košíku se šminkami, vešel pán středního věku. Měl mírně rozpláclý nos, kulaté bříško a tvářil se rozpačitě.
"Já bysem chtěl něco pro ženskou," pravil už ode dveří.
Prodavačka se mateřsky usmála. "Nebojte se, něco vybereme," řekla uklidňujícím tónem. Očividně s muži tohoto typu měla zkušenosti. "Tak co by to mělo být?" tázala se.
"Ééé," udělal pán.
"Áááháá," udělala prodavačka a otočila se k regálu s parfémy.
"Co třeba nějaká voňavka?" zeptala se konverzačním tónem.
"Nó-o, jó-o," zakýval pán spoře vlasatou hlavičkou.
"A v jaké cenové kategorii?" ptala se dál prodavačka.
"Úúúú," vypadlo z pána.
"Tak třeba za stovku?" nadhodila zase prodavačka.
Hlava z rozpláclým nosem opět zakývala.
"Takže máme tady tuto, ta moc pěkně voní, něco jako Puma." Na pultě přistál žlutý flakónek. "Potom třeba tuto, ta je velice jemná." Zelený flakónek. "Nebo tuto, ta se dobře prodává, tu si hodně berou." Tentokrát modrá lahvička.
Pánova očka podešeně těkala z pultu na regál, kde se bělaly, zelenaly, červenaly a různobarevnily další a další lahvičky. Ocenila jsem, že prodavačka mu nabídla pouze tři vzorky. I tak pán vypadal naprosto vykolejeně.
"Chcete si přivonět?" ptala se příjemným hlasem žena zpoza pultu.
"Nééé, mně se líbí ta žlutá," dostal ze sebe chlápek.
"Počkejte, já vám stříknu tu voňavku na papírek," chopila se prodavačka iniciativy. Napadlo mě, jak důležitou roli může v životě některých mužů sehrát obyčejná prodavačka v drogerii. V podstatě ta dobrá žena koná funkci psychologa, manželské poradny, kamarádky a rádkyně ve chvílích nejtěžších.
Pošplíchala testovací papírek ze žluté lahvičky. (Živá a mrtvá voda, Jiříku, co v očích máš.) Pán papír popadl a přitiskl si ho celý mokrý na svůj placatý nos. Totéž provedl i s dalšími dvěma papírky. Zajímalo by mě, co cítil na konci, každopádně se rozhodl pro flakón barvy modré. Zaplatil 79 korun a urychleně se vyvalil z obchodu.
Až se mi zas někdo bude smát, že notebooky dělím na černé a stříbrné, pošlu ho do kytek.