Výlet s multikulturní vložkou

České dráhy teď každý víkend vypravují historický vláček, který vás odveze z Brna do Lednice a zpět. Vlak je z 50. let, takže ve srovnání se zbytkem vozového parku této společnosti zas tak moc historický není, nicméně uznávám, že v běžném rychlíku chybí kolorované fotky skal a lesů.
Včera ráno jsme vyrazili. Protože jsme byli skoro samí dobrovolníci, byla to výprava velmi veselá. Oli na počest svých narozenin s sebou vezla dort a víno. Zdeněk chtěl neustále hrát nějaké hry, které potom většinou vyhrával. Místo svačiny si vzal krabici BeBe dobrých rán a volejbalový balón. BeBe dobrá rána nám vnutil hned po nástupu do vlaku, abychom prý zdravě posnídali, a po zbytek dne neměl co jíst. Zdeňku, Zdeňku...
V Lednici bylo hrozně moc lidí. Cyklisti, rodiny s dětmi a Japonci. A Arabové, které jsme potkali u minaretu. Zrovna vypukla bouřka, takže jsme stáli pod ním a čekali, až to přejde, když tu se Arabové s námi začali družit. Nejdřív nám ten, co uměl trochu česky, přeložil nápisy na minaretu. Další mezitím vytáhli dvě velké termosky, sadu titěrných porcelánových hrnečků a sadu malých skleniček a začali nám nabízet v hrnečkách kávu a ve skleničkách čaj. Oli se vytasila s domácími šneky z lístkového těsta. Jeden Arab vyslyšel Zdeňkovo přání a zazpíval nám (čelem k daleké Mekce) píseň, jakou se do mešit svolávají muslimové.
Pršelo dlouho a oni byli celí žhaví do povídání. Začala jsem si s tím, co zpíval, povídat anglicky, ale jeho angličtina nebyla nic moc a další dva to museli tlumočit, takže jsme si moc nepokecali.
Když bouřka ustala, začali jsme se loučit. "Nájs tú mít jú," usmíval se Arab. Podala jsem mu zcela automaticky ruku. Zůstala trčet ve vzduchu a všichni tři se rozpačitě usmáli. "Třesete si rukou?" zeptala jsem zmateně. Zavrtěli hlavou. Aha. Asi že jsem ženská nebo co... Tak jsme si aspoň zamávali.
Zbytek výletu promrholilo, takže jsme byli docela rádi, když jsme našli volný stůl v hospodě. Hokejoví fandové ocenili velkoplošnou obrazovku, protože právě vrcholilo utkání se Švédskem. Prodloužení a nájezdy jsme ale neviděli, poněvažd jsme museli na vlak. Ale sledovali jsme to aspoň přes internet (Zdeněk málem zavařil svůj mobil, jak pořád klikal na "obnovit").
V Brně na nádraží mě čekalo ještě jedno multikulturní setkání - přes hlavák právě procházela demonstrace ProtestFestu, anarchisti. Několik set dredatých lidí s několika desítkami nohatých psů, bubny, vůně marihuany, transparenty a spousta policajtů. Nějaký kluk mi vtiskl do ruky noviny, kde jsem se dočetla, že mám příští týden místo pasivního volení zvolit aktivní bojkot.
Byl to prostě den plný zážitků :) Fotky na najdete tady.