Nepsala jsem na blog tak strašlivě dlouho, že jsem skoro zapomněla své přihlašovací heslo. Léto uteklo neuvěřitelně rychle, i když možná se mi to zdá hlavně proto, že jsem byla skoro pořád v tahu.
Nejdřív jsem se byla projít po Ukrajině, abych se podívala, jak vlastně vypadá polonina. Řádně jsem zde otestovala své outdoorové vybavení a své tělo. Taky Petra :) Zopakovala jsem si azbuku a poznala jiný svět východní Evropy.
Následně jsem odfrčela na skautský tábor. Připomněla jsem si, jak se spí v podsadě a jak se zabíjí škvoři.
Po příjezdu jsem měla pár dnů na sehnání vybavení, které jsem na Ukrajině postrádala, a na dovyřízení mé podzimní studijní stáže. Pak jsme s Hrnčou sbalili saky paky a vydali se na sever. Přesně tři týdny jsme byli na cestách, z toho deset dní v horách. Zážitků mám tolik, že ani nevím, co bych sem měla napsat. Třeba že jsme viděli veliké stádo sobů. Nebo že jsme potkali spoustu pižmoňů. A že jsem prvně v životě viděla ledovec. Horské chaty, deštivé noci, nádherná horská údolí, čisťounká jezera a potoky, šero polární noci, vaření večeře pod širým nebem, potkávání lidí, konec světa na Lofotách, nekonečné ticho a nekonečný prostor...
Fotky už jsou na rajčeti a možná bude i virtuální cestovní deník :)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
dobrý, že sme oba po měsících napsali na blog ve stejnej den :)
Jo, to bude asi znamení, jen nevím čeho :D
Okomentovat