Poslední dobou, řekněme od sedmadvacátého března, jsem občas napomínána za své údajně nekulturní stolování. Drobím, patlám marmeládu po talířku a namáčím si sušenky do kafe, o nevhodném kombinování jídla (kiwi v rýžové kaši) nemluvě.
Dneska jsem doma objevila kuchařku z roku 1983, jejíž přílohou je i několik listů o správném stolování. Po důkladném přečtení všech pokynů a shlédnutí několika černobílých fotografií s nastrojenou paní, která se usmívá, když stoluje správně, a mračí, když špatně, bych chtěla říct, že podle mě je hlavní, když si člověk to jídlo prostě užije.
Například zásadně nesouhlasím s tvrzením, že "stolní prádlo" je vhodným svatebním dárkem. Vhodným dárkem jsou podle mě peníze určené ke koupi takového prádla; představa paličkovaného krajkového ubrusu od tetičky z osmého kolena mě přivádí k myšlenkám na bestiální násilí.
Pobavil mě dlouhý seznam talířů hlubokých, mělkých, dezertních, mís oválných, hranatých a kulatých a skleněné soupravy na kompot - a následně výrok, že "radit novomanželům, aby si pořídili jen nejnutnější nádobí, by bylo nezodpovědné".
Matka prý poté, co večer na stůl předchystá nádobí na snídani, pečlivě dbá, aby děti vstaly včas a snídaly v klidu, zatímco na stůl doplňuje chléb a dózu s máslem a s medem. "Snídají-li všichni stejný nápoj, uvaří jej matka a ponechá v termosce." Pomineme-li úžasný genderový stereotyp, přemýšlím (s něžnou vzpomínkou na Hrnču), do jakého věku matka donutí děti včas vstát a v klidu snídat.
Pěkná je myšlenka, že hostitelka do jídla nenutí a že u stolu nevyřizujeme rodinné spory, což mi mimochodem připomnělo důraznou výzvu od jednoho psychologa, ať se nehádáme v kuchyni.
Otec u jídla nemá číst noviny a párátkem si čistit nehty. Matka zřejmě může.
Rozhodně nesouhlasím s tím, že s jídlem se nehraje. Naopak jsem toho názoru, že tato činnost rozvíjí fantazii, snižuje hltavost a obecně buduje k jídlu a k dlouhému pobytu u stolu kladný vztah. Zkrátka a dobře - patlat marmeládu po talíři mě baví, drobky vždycky posbírám a sušenka v kafi je skvělá sušenka, heuréka!
Ovšem, dámy a pánové, ještě poslední vážná věc - nechceme-li se společensky znemožnit, ubrousek si nikdy nezasunujeme za límec.
Dneska jsem doma objevila kuchařku z roku 1983, jejíž přílohou je i několik listů o správném stolování. Po důkladném přečtení všech pokynů a shlédnutí několika černobílých fotografií s nastrojenou paní, která se usmívá, když stoluje správně, a mračí, když špatně, bych chtěla říct, že podle mě je hlavní, když si člověk to jídlo prostě užije.
Například zásadně nesouhlasím s tvrzením, že "stolní prádlo" je vhodným svatebním dárkem. Vhodným dárkem jsou podle mě peníze určené ke koupi takového prádla; představa paličkovaného krajkového ubrusu od tetičky z osmého kolena mě přivádí k myšlenkám na bestiální násilí.
Pobavil mě dlouhý seznam talířů hlubokých, mělkých, dezertních, mís oválných, hranatých a kulatých a skleněné soupravy na kompot - a následně výrok, že "radit novomanželům, aby si pořídili jen nejnutnější nádobí, by bylo nezodpovědné".
Matka prý poté, co večer na stůl předchystá nádobí na snídani, pečlivě dbá, aby děti vstaly včas a snídaly v klidu, zatímco na stůl doplňuje chléb a dózu s máslem a s medem. "Snídají-li všichni stejný nápoj, uvaří jej matka a ponechá v termosce." Pomineme-li úžasný genderový stereotyp, přemýšlím (s něžnou vzpomínkou na Hrnču), do jakého věku matka donutí děti včas vstát a v klidu snídat.
Pěkná je myšlenka, že hostitelka do jídla nenutí a že u stolu nevyřizujeme rodinné spory, což mi mimochodem připomnělo důraznou výzvu od jednoho psychologa, ať se nehádáme v kuchyni.
Otec u jídla nemá číst noviny a párátkem si čistit nehty. Matka zřejmě může.
Rozhodně nesouhlasím s tím, že s jídlem se nehraje. Naopak jsem toho názoru, že tato činnost rozvíjí fantazii, snižuje hltavost a obecně buduje k jídlu a k dlouhému pobytu u stolu kladný vztah. Zkrátka a dobře - patlat marmeládu po talíři mě baví, drobky vždycky posbírám a sušenka v kafi je skvělá sušenka, heuréka!
Ovšem, dámy a pánové, ještě poslední vážná věc - nechceme-li se společensky znemožnit, ubrousek si nikdy nezasunujeme za límec.
1 komentář:
sušenka v kafi, to je to nejlepší, co s ní můžem udělat přeci, teda kromě toho jí pak sníst!! :)
Okomentovat