pondělí 29. prosince 2008

Kšandy

- nejlepší dárek, co jsem v Otrokovicích letos našla pod stromkem. Už samotné slovo kšandy je super. Evokuje ve mně něco pružného, co se dá natáhnout a pustit a natáhnout a pustit, což mi zase připomíná školní lavice a první pokusy kluků rozepnout nám první podprsenky. A když se šle natáhnou víc, jdou použít jako prak nebo jako lano pro přípoj nepojízdného auta k jinému autu.
Ty moje jsou pěkné, žluté, zdobené motivy školních potřeb - evidentně předurčené pro učitelky. Na pravém prsu mám nůžky, na levém tužku.
V případě potřeby se na nich člověk může oběsit, nebo s nimi někoho uškrtit. Mít je na sobě ve mně také vyvolává vzpomínky na horolezecký sedák, lanové centrum a skály.
A konečně... nepadají vám kalhoty. Od Nového roku zakládám Hnutí za návrat kšand do šatníku. Zájemci, závazné přihlášky odevzdávejte mně.

3 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Nechci ti radit, ale myslim, ze na to obeseni nejsou uplne nejvhodnejsi.:-P Teda pokud si to clovek nechce uzivat jeste par minut:D

Anonymní řekl(a)...

a fotku....fotku nemas?

David Povolný řekl(a)...

to jsou ty nůžky a tužka tak velký? ;)