Úplně na poslední chvíli bylo rozhodnuto, že se roverského závodu zúčastníme. Samo složení našeho týmu zaručovalo, že bude veselo. Já a Liška, kombinace, ze které našim roverům cvaká zadek hrůzou :D Startovní čas: 20 hodin 30 minut.
Ještě než jsme vyběhly, začalo hustě pršet. Ale skaut je nepromokavý... Vyrazily jsme. "Jé, já jsem tak dlouho neběhala," volala jsem nadšeně. "Já nikdy," supěla Zuzka, ale naštěstí hned za rohem bylo první stanoviště. Udělat co nejvíc žabích skoků a držet se u toho za ruce... Natáhla jsem se jako první. Zuzka hned po mně. Ale nevzdaly jsme to. Celkem jsme hopsly 37krát, dobře my! :D
Další stanoviště byl hod smetákem na způsob hodu oštěpem. Zalitovala jsem, že jsem si nikdy od ségry nenechala vysvětlit techniku; málem jsem se zapíchla...
Stanoviště, které rozhodně stojí za zmínku, byla střelba ze vzduchovky. Jak jsem držela já tu vzduchovku, tak asi drží prase kost, takže není divu, že jsem netrefila ani jednoho panáčka, akorát jsem zhasla svíčku, co osvětlovala terč. Můžu to však svést na citové rozrušení, které ve mně vyvolal rozhodčí větou, ať si představím, že střílím na učitele.
Nejveselejší stanoviště bylo na louce ve svahu. Měly jsme trakačem objet určitou trasu. Popadla jsem tedy Lišku za nohy a jely jsme... Když už nemohla, prohodily jsme si pozice. Místy se však trakač měnil na pluh - hlínu až v nose máme asi obě.
Aspoň pár set metrů před cílem jsme - pro formu - běžely. Bohužel až pozdě jsme si všimly, že to pod námi není louka, ale záhony. "Ježiš, my jsme v hyacintech!" vzkřikla Zuzka dramaticky. Zcela nelogicky napadl mě jazykový problém, a to jaká i se píší ve slově hyacint...
No asi jsme nevyhrály, ale vyhrály jsme si :)
Ještě než jsme vyběhly, začalo hustě pršet. Ale skaut je nepromokavý... Vyrazily jsme. "Jé, já jsem tak dlouho neběhala," volala jsem nadšeně. "Já nikdy," supěla Zuzka, ale naštěstí hned za rohem bylo první stanoviště. Udělat co nejvíc žabích skoků a držet se u toho za ruce... Natáhla jsem se jako první. Zuzka hned po mně. Ale nevzdaly jsme to. Celkem jsme hopsly 37krát, dobře my! :D
Další stanoviště byl hod smetákem na způsob hodu oštěpem. Zalitovala jsem, že jsem si nikdy od ségry nenechala vysvětlit techniku; málem jsem se zapíchla...
Stanoviště, které rozhodně stojí za zmínku, byla střelba ze vzduchovky. Jak jsem držela já tu vzduchovku, tak asi drží prase kost, takže není divu, že jsem netrefila ani jednoho panáčka, akorát jsem zhasla svíčku, co osvětlovala terč. Můžu to však svést na citové rozrušení, které ve mně vyvolal rozhodčí větou, ať si představím, že střílím na učitele.
Nejveselejší stanoviště bylo na louce ve svahu. Měly jsme trakačem objet určitou trasu. Popadla jsem tedy Lišku za nohy a jely jsme... Když už nemohla, prohodily jsme si pozice. Místy se však trakač měnil na pluh - hlínu až v nose máme asi obě.
Aspoň pár set metrů před cílem jsme - pro formu - běžely. Bohužel až pozdě jsme si všimly, že to pod námi není louka, ale záhony. "Ježiš, my jsme v hyacintech!" vzkřikla Zuzka dramaticky. Zcela nelogicky napadl mě jazykový problém, a to jaká i se píší ve slově hyacint...
No asi jsme nevyhrály, ale vyhrály jsme si :)
1 komentář:
krásíčka..
takze hyacint,huh? uzasna snidane, ted muzu popadnout to kolo a slapat na sever 14km. 6:50AM CPH
Okomentovat